Přesun památky
Kaple Máří Magdalény musela ustoupit výstavbě, ale přežila
31.01.2016 17:08
V minulých letech vzala řada českých památek za své díky budovatelskému nadšení, v mnoha případech i značně necitlivému. Část jich nenávratně zmizela, některé ale měly to štěstí a dál existují třeba na jiném místě. Nejznámějším takovým případem je přesun kostela v Mostě z roku 1975, který musel ustoupit těžbě uhlí. Vůbec prvním přemístěním stavebního objektu v Česku se ale stala záchrana kaple svaté Máří Magdalény v Praze. Od započetí této unikátní operace uplyne v úterý 2. února 60 let.
Kruhovou jednopodlažní raně barokní kapli dal na někdejší klášterní vinici pod Letnou vystavět v roce 1635 probošt kláštera cyriaků, který existoval na protějším břehu Vltavy na dnešním náměstí Curieových. Kaple svaté Máří Magdalény stála původně v těsné blízkosti mostu Svatopluka Čecha. Památka měla zpočátku sloužit plavcům a vinařům, nyní ji již několik let využívá starokatolická církev. V důsledku úprav komunikace na nábřeží a také plánovanému schodišti k obřímu Stalinovu pomníku hrozilo kapli zboření.
Plán na její záchranu prošel schvalovacím řízení na přelomu let 1955 a 1956. Projekt navrhl a vypracoval stavitel a expert Stanislav Bechyně, který se o několik let později podílel i na přesunu kostela v Mostě. Počítalo se s tím, že kaple svaté Máří Magdalény dorazí na nové působiště po kolejích, s předpokládanou rychlostí metr za osm minut. Památka na svoji pouť vyrazila začátkem února 1956 bez střechy, odborníci její stěhování zvládli za dva dny.
Jednalo se o první akci svého druhu v ČR - a také velmi technicky náročnou. Kaple svaté Máří Magdalény byla uvnitř nejprve vyztužena dřevěnou konstrukcí, po obvodě ji stahovaly ocelové skruže. Byla také podbetonována železobetonovým věncem. Poté byla po dráze s kolejištěm pro transportní vozíky a za pomoci tlačného zařízení přesunuta na připravené místo a zrekonstruována. Kaple změnila své místo o 30,75 metru směrem proti proudu řeky.
Vinice a zahrady pokrývaly začátkem 17. století letenskou stráň až k levému břehy Vltavy. Jedna z vinic tehdy patřila klášteru křižovníků s červeným srdcem u svatého Kříže Většího. Členy této řehole znali Pražané jako bílé křižovníky nebo jako cyriaky podle jejich legendárního zakladatele. Byl to probošt Jan Zlatoústý Trembský, tehdy nejvyšší představitel zdejšího kláštera, který dal kapli vybudovat. Půvabnou stavbu s kupolí, vížkou, malými okny a působivými freskami projektoval italský architekt Giovanni Battista de Barrifis.
Dějiny kaple svaté Máří Magdalény jsou pestré. V závěrečné fázi třicetileté války ji obsadilo švédské vojsko, které odtud v roce 1648 pálilo na studenty bránící Staré Město. Když se doba uklidnila, cyriaci se k ní zase vrátili. Do nezáviděníhodné situace se kaple dostala v roce 1783, kdy ji Josef II. i s klášterem a kostelem svatého Kříže Většího zrušil. Odsvěcená kaple pak dlouho sloužila jako skladiště dříví, později v ní měl ředitel nedaleké Občanské plovárny chlév pro kozy a holubník.
Na lepší časy se kapli začalo blýskat v roce 1908 - tehdy ji získala Praha, dala ji vyčistit a opravit a pak ji propůjčila starokatolické církvi.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.