Brutální přátelství až za hrob a přes železnou oponu

Václav Boštík a Jan Křížek v jedné galerii bok po boku. Tak, jak to za života nikdy nezažili. Umělečtí přátelé, které nerozdělila ani železná opona, se představují v pražské Galerii Zdeněk Sklenář. Poprvé se tak ukazuje, jak blízcí si byli nejen lidsky, ale i výtvarně.

Projekt kurátorsky připravila Anna Pravdová, neúnavná popularizátorka Křížkova díla, která připravuje umělcovu monografii a samostatnou výstavou tohoto umělce představila i na půdě Veletržního paláce v Národní galerii.

Výstava se soustředí především na časnou tvorbu obou umělců, ale její záběr je širší. Jsou na ní představena díla od 40. do počátku 60. let. Až na výjimky jde o práce na papíře. Když si člověk odmyslí popisky, je až s podivem, jak blízcí si oba solitéři jsou. V některých případech není nepředstavitelná ani myšlenka, že by mohlo jít o věci z "jedné ruky". To je úžasné především při vědomí, že Křížek v roce 1947 emigroval do Francie, kde zůstal až do své smrti. Jak je vidět Paříž a Pařížská ulice v Praze, kde měl Boštík ateliér, k sobě mohou mít někdy blíž, než by se mohlo zdát.

Výstava skvěle dokumentuje formální vývoj obou umělců, inspirovaný důvěrou v původní archaické umění, které do svého potenciálu programově zahrnula i avantgarda. Právě Křížek, který zpočátku ve Francii dosáhl jistého věhlasu v souvislosti s autory tzv. l´art brut, je toho dobrým důkazem. Přesah a aktuálnost jeho tvorby směrem k dnešku pak tuto cestu stvrzuje. Obdivuhodná je Křížkova zarputilost, se kterou později v ústraní i přes velké hmotné nedostatky pokračoval. Z důvodu nouze dokonce rozbíjel své plastiky, aby mohl hlínu použít znova. Podobně vymýval i své kresby. Právě tím u řady prací ovšem paradoxně dosáhl vrstevnatosti, která dnes uchvacuje.

Hlavním přínosem výstavy je kromě její "panenskosti" (většina prací je vystavena poprvé) právě možnost srovnání prací obou autorů a překvapivá příbuznost jejich tvorby. Stranou ovšem nesmí zůstat ani zpřístupnění poměrně velkého souboru děl Jana Křížka, jehož potenciál je obrovský, nicméně jeho jméno u nás ještě není tak úplně známé. Výstava zahrnuje pětasedmdesát originálů, z nichž dvě třetiny jsou právě od něj. Práce pocházejí z českých soukromých sbírek a z majetku Regionální galerie v Limoges ve Francii.

Společná výstava obou skvělých umělců je pozoruhodná. Kromě jednoznačné kvality představených prací, působí i originální adjustací a parádní instalací z ruky Stanislava Kolíbala. Atmosféru dobře dotváří emotivní film Martina Řezníčka o Křížkově životě, který je představen prostřednictvím vzpomínek jeho nedávno zemřelé ženy Jiřiny. Té je také výstava věnována. 

Foto: GZS