Oko bere
Česko-čínské graffiti v DOX a unikátní automat na spreje

V holešovickém DOX se koná repríza výstavy Metropolis, která reprezentovala Českou republiku jako jeden z doprovodných programů na EXPO v Šanghaji. Ten, koho zajímá graffiti a neměl v poslední době cestu kolem Číny, má možnost vše napravit právě teď.

Největším paradoxem celého projektu je právě to, že jde o prezentaci autorů, jejichž jména se pevně pojí s domácí street a graffiti komunitou, která je vzhledem ke kriminalizaci tohoto druhu výtvarného projevu u nás věčně na štíru se zákonem.

Pravdou je, že autoři, kteří vystupují pod pseudonymy Point, Masker, Pasta, Tron, Skarf a Cryptic 257 patří většinou ke klasice a "staré škole". Představují to nejlepší, co zdejší scéna nabízí, mají úspěchy i v zahraničí a rozhodně o nich nelze mluvit jako o prvoplánových vandalech. Nicméně to, že často vystupují na legálních akcích a vystavují v galeriích, samozřejmě neznamená, že by zcela opustili neřízenou tvorbu.

Jejich instalace v DOX, která simuluje jakési utopické město, má ale k tradičnímu graffiti často daleko. Tagy a charaktery většinou nahradily trojrozměrné objekty zasazené do komplexu imaginárního městského prostoru, který vytvářejí. Z nich je také patrné, čemu v současné době kdo dává přednost. Point vychází z abstrakce, Pasta adoruje pop art, Skarf se vyjadřuje pomocí filmu a Masker jako by do 3D podoby převedl jedno ze svých psychofigurálních pláten.

Svým kořenům zůstali nejvěrnější Tron - jehož architektonický objekt vychází z podoby tagu - tedy podpisu writera, a především Cryptic - člen graffomat týmu. Ten se prezentuje automatem na spreje, trysky, rukavice a kukly, tedy denní potřeby sprejerů. Přístroj je funkční a není divu, že ho v expozici nahrazuje ironická teleshoppingová relace a omluvný text se sdělením, že je ho potřeba v ulicích. Zatím je postavený poblíž jednoho z vchodů do budovy. Snad aby byl po ruce.

Mimochodem právě projekt graffomatu je nejlepší realizací ze všech. Komentuje už samotnou svou podstatou problematiku graffiti i současné společnosti postavené na komercionalizaci čehokoli, má v sobě přesah i ironii. Ne nadarmo Cryptic v katalogu děkuje za podporu ministerstvu kultury s poznámkou, že automat na šíření zakázaného výtvarného projevu byl realizován z rozpočtu vlády. Jako jediný se také nechal do katalogu důsledně vyfotit s kuklou na hlavě a místo životopisu uvedl data, kdy měl jako aktivní writer konflikt se zákonem. Když si celou věc člověk dosadí ještě do kontextu komunisticko-kapitalistické Číny a oficiální státní reprezentace, je vystaráno.

Instalace jako celek má atmosféru, je povedená, a přestože jde o kašírku, je schopná zprostředkovat něco z graffiti estetiky i nezasvěcenému divákovi. Graffomat navíc vytváří precedens, jaký nemá od otevření prvního graffiti shopu na světě obdoby. Už proto se vyplatí jít se do DOX podívat.

To bylo poslední Oko bere. Mějte se hezky.