Skála v Sudkovi a erotismus figurín z výlohy

Dvě fotovýstavy, které rozhodně stojí za to. Přestože za nimi ani v jednom případě nestojí fotograf v absolutním slova smyslu, nebo právě proto, "kradou" ze světa velmi výjimečné obrazy. A teď už stačí napsat jen dvě jména: František Skála a Alexandr Hackenschmied.

František Skála je v poslední době ohledně názvů svých výstav poměrně prozaický. O to víc si pak užívá v případě jednotlivých artefaktů. Po Zájmové činnosti, kterou se prezentuje v karlínské Galerii Navrátil se v Ateliéru Josefa Sudka představuje fotografickou kolekcí Zátiší z ateliéru. Svůj k svému, chtělo by se říct. Tedy když budeme jeho snímky poctivě vnímat jako nezpochybnitelné výseky reality, podařila se mu nevídaná věc: ze Sudkova ateliéru je prostě najednou Skálův. Jeho protektorát na první pohled není nikterak násilného charakteru, má podobu virtuálního prostoru v prostoru, nicméně není to samozřejmě jen tak. To, co Skála změnil dokonale, je vizuální "ideologie" místa. Sudkovy snímky spojené s géniem loci jeho újezdského útočiště jsou dostatečně známé. Místo nich napochodovala Skálova pestrá poetika kuriozit a svobodné vizuální kreativity. Fotky nejen že nesou autentické poselství jeho subtilního mikrosvěta, ale spolehlivě fungují i jako obecné katalyzátory obraznosti. Názvy jednotlivých zátiší pak tentokrát spolehlivě provádějí myšlenkovým aparátem autora a ještě zůstává dost místa na to, aby se kromě dešifrování jednotlivých shluků nálezů a ztrát, člověk do obrázků projektoval sám za sebe. Skvělá věc!

Alexandr Hackenschmied je trochu jiný šálek čaje. Narozen za Rakouska, zemřel v NY. Jeden z vyvolených světové avantgardy technického obrazu, nezávislý surrealistický filmař, experimentátor v oblasti multiprojekcí, držitel Oscara za nejlepší krátkometrážní film, stejně jako mistr civilních i aranžovaných snímků, spojených často s uhrančivou tváří jeho manželky Mayi Deren. Masky, rastry, textury, vrstvy - snivá surrealistická obraznost i asociace, to jsou hlavní vizuální Hackenschmiedovy zbraně. Jeho fotografie, kterým se věnoval až na relativně krátké intenzivní období většinou jen příležitostně, mají mnoho společného s jeho filmy. Především jsou to obrazy, které emotivně promlouvají, ať už jako intenzivní pohledy na věci a místa kolem nebo asociativní detaily, jejichž význam či jeho posun může zdůraznit třeba ořez záběru. Melancholicky dráždivá atmosféra Hackenschmiedových snímků neomrzí, bude vzrušující a přitažlivá vždycky, pro svoji fatálnost, magii i pro svůdnost jeho ženy a modelky v jednom, jejíž krása je osudového rodu a nezadá si s erotickou netečností úchvatných figurín ve výkladních skříních. Důvodů, proč se dívat na Hackenschmiedovy fotografie, je mnoho a každý je dobrý. Najdete je v Galerii fotografie Louvre.

Foto: AJS a GF Louvre