Tentokrát zaměřeno na písmenka

Literatuře o výtvarném umění se často vyčítá nesrozumitelnost a nudnost, dneska tu ale ukážeme, že i když tahle výtka určitě má své opodstatnění, výjimky existují. A není jich málo. Týkají se prakticky jakékoli oblasti uměleckého zájmu. Pro dnešek jsou tady tedy hned tři tipy na knížky, které jsou momentálně na trhu a rozhodně stojí za to, aby na ně člověk „hodil oko". Takže tentokrát Oko bere písmenka.

Nakladatelství Paseka přišlo s kunsthistorickou klasikou. Vydalo knihu Johana Huizingy Podzim středověku. Huizinga byl nizozemský historik a ve 30. letech minulého století rektor Leidenské univerzity. Ano, jde o knihu pomalu sto let starou, poprvé ji vydal už v roce 1919, ale na své vášnivosti a půvabu pranic neztratila, spíš naopak. Česká podoba vznikla na základě autorizovaného německého překladu Kurta Köstera, jehož základem bylo nizozemské vydání „poslední ruky" z roku 1941, tedy čtyři roky před Huizingovou smrtí. Huizinga život středověku popisuje velmi barvitě a všímá si všech podstatných stránek i chvílí všedního dne. Jednotlivé kapitoly si všímají myšlenky rytířství, náboženských fantazií, ale i vnímání lásky nebo smrti. Strhující je hned vstupní esej o napětí středověkého života - téměř hmatatelný obraz doby. Knihu oživují četné a občas poměrně šťavnaté citáty z dobových kronik, které jsou předkládány jak v originále, tak v překladu. Ten je prakticky umístěn v závorkách přímo v textu, takže člověk neztrácí čas buď vlastní interpretací nebo listováním v poznámkách. Podzim středověku se opravdu skvěle čte a jediné, co by mu mohlo přidat na kráse jsou barevné ilustrace.

Ten, kdo dává přednost spíš nedávné minulosti, mohl by ocenit soubor esejů britského kritika Johna Bergera nazvaný prostě O pohledu. Originál vyšel v New Yorku v roce 1980 a u nás ho vydalo nakladatelství Agite / Fra. Berger je polyfonní člověk - malíř, spisovatel, umělecký kritik, který byl několikrát nominovaný na Bookerovu cenu, kterou zatím získal jednou - v roce 1972 za svůj román G. Už název knihy O pohledu dostatečně vypovídá o tématu. Berger se tady zabývá vizualitou pojímanou z různých ne právě typických stran. Zabývá se pohledem zvířat a na zvířata, fotografii zkoumá skrze téma tmavého obleku, zamýšlí se nad tím jestli mají opodstatnění snímky, které zachycují utrpení. Ale stranou nezůstanou ani malíři - třeba Millet, Courbet, Turner nebo Magritte. Ani v jejich případě se nejedná o příliš sešněrovaný přístup jak naznačuje třeba název eseje Fracis Bacon a Walt Disney. Berger je bystrý pozorovatel, přesvědčivý vykladač a trefný komentátor. Ani v jeho případě člověk nepotřebuje ke čtení slovník cizích slov.

Titul Dona Thompsona Jak prodat vycpaného žraloka za 12 milionů dolarů, který vydala Kniha Zlín, uchvátí většinu lidí už svým opulentním názvem. Jeho autorem je sběratel současného umění a především ekonom, který se vtipným a zasvěceným způsobem zabývá nelogickými věcmi okolo obchodu s uměním na vrcholové úrovni. Vychází přitom jak ze zákonů ekonomiky a marketingu, tak z komunikace s lidmi z branže. Je vtipný, uštěpačný, zasvěcený a přesvědčivý. Hybným momentem trhu, který podléhá sezónní módě, je pro něj branding - značkovost, cenu vytvářejí značkoví autoři, značkové galerie, značkoví sběratelé a značkové aukční síně. Při četbě jeho knihy se dozvíte nejen pár drbů z tohoto exkluzivního prostředí, ale i to, jak aukční síně přitahují pozornost sběratelů, jak probíhají aukce a jak se dají zmanipulovat. Thompson rozkrývá zájmy jednotlivých stran i motivy jejich jednání. Ten kdo si jeho knihu přečte, dozví se mimo jiné třeba i to, proč je kritika umění v zásadě stejná jako hrát na piáno v bordelu nebo jestli je rozdíl v tom prodávat obraz nebo půllitr piva. A to určitě není k zahození.

Foto: Paseka, Agite / Fra a Kniha Zlín