Třicet let kariéry sochaře Davida Černého mapuje kniha, která vyjde 31. května a která také připomíná jeho letošní padesátiny. Jmenuje se Fifty Licks se zřejmým odkazem na kompilační album jeho oblíbené kapely Rolling Stones. Knihu doprovázenou mnoha fotografiemi a dokumenty napsal novinář Jan Vitvar a vydá ji Paseka. Černý má rád rockerskou stylizaci, kniha je proto svým čtvercovým formátem podobná gramofonovým deskám, které hudbu přehrávaly v jeho mládí.
Černý oslaví padesátiny až v prosinci. K jubileu tak směřuje i druhá publikace, na níž pracuje historik umění Tomáš Pospiszyl, který je autorem několika publikací o něm a také spoluautor Černého Entropy.
"Máloco je v současném českém umění tak naivní jako představa, že přece všichni vědí, kdo je David Černý a čím se zabývá," říká autor knihy Jan Vitvar. Ani Fifty Licks není klasickou monografií. Podle nakladatele je to subjektivní pokus podívat se na Černého tvorbu a život tak, jak se jeví člověku, "který má k němu docela blízko a který měl možnost mu u řady realizací od začátku koukat pod ruce".
Kniha neprovází Černého dílem chronologicky, ale pomocí klíčových témat. Jsou jimi česká historie, zbraně, násilí, auta, rychlost, sex nebo jeho nerealizované věci. Zmiňuje i jeho aktivity v oblasti divadla, filmu, designu a provozování klubů a galerií.
Publikace zabírá Černého tvorbu z let 1987 až 2017. "Jiní výtvarníci v jeho letech mají za sebou i přes mnohem menší dílo obsáhlé monografie a retrospektivy, kde je všechno dopodrobna rozebráno a interpretováno, tvorba, život i dobové souvislosti. David se jim dosud bránil," řekl Vitvar.
Černého mají v oblibě média, jeho mystifikace s Entropou, Mimina na Žižkovské věži, klikující autobus v Londýně nebo vztyčený prostředník namířený na Pražský hrad jsou všeobecně známé. Kniha ale představuje i ta díla, jež se nedočkala tak široké pozornosti, případně ani realizace.
"Jeho práce rezonuje v každém a s každým, opravdu těžko se ignoruje, a to možná i proto, že je naservírována do veřejného prostoru s takovou drzostí. Naprosto obdivuhodným faktem je i pro mne ovšem to, že Černý se nezdráhá aplikovat tuto svojí striktnost i na institucionální prostředí," uvedl hudebník a autor předmluvy Vladimir 518. Černému se podle něj podařilo "ze sebe samotného už v průběhu své tvůrčí dráhy vytvořit solitérní fenomén, ke kterému by se v českém umění těžce hledala analogie".
