Prostor ve výstavních institucích zřizovaných státem, městy či kraji stále častěji dostávají soukromí producenti. Jde přitom vždy o projekty, jejichž popularita je předem zřejmá, loňská přehlídka Muchových plakátů ze sbírky Ivana Lendla v Obecním domě se stala se 185 tisíci diváky nejnavštěvovanější výstavou roku. Podobně jako Obecní dům poskytla prostory nyní Galerie hlavního města Prahy (GHMP) výstavě režiséra Tima Burtona - tu odborníci nekritizují, autora před časem prezentovala i newyorská MoMA. Soukromé galerie či producenti stojí často i za výstavami na Pražském hradě.
Model, kdy veřejná výstavní instituce poskytne své prostory a výstavu připraví soukromý subjekt, je zdánlivě výhodný pro všechny. Producent získá prestižní prostor pro svůj projekt, galerie se zase může chlubit vysokou návštěvností - protože do projektů, které by předem neměly zaručenu popularitu, by soukromí producenti nešli.
"Vidím to jako problematické, jelikož nedostatek financí nutí tyto instituce chovat se komerčně. Z toho vznikají kompromisy v programovém konceptu. Ale pokud takový projekt přinese něco kvalitního - i to se může stát - pak je to asi ku prospěchu všem. Ale 'top' instituce by zásadové být měly," míní kurátorka a předsedkyně Společnosti Jindřicha Chalupeckého Lenka Lindaurová.
"Pro spolupráce veřejných galerií se soukromými subjekty neexistují jednoznačná pravidla, je však jasné, že galerie se bez soukromníků neobejdou," soudí šéfredaktor časopisu Art&Antiques Jan Skřivánek. V principu ale nevidí velký rozdíl mezi soukromým sběratelem, od kterého si galerie půjčuje obrazy na výstavu, a obchodníkem s uměním, který se podílí na celé její produkci. Měřítkem přípustnosti těchto spoluprací by mělo být to, zda veřejnost díky nim skutečně získá adekvátní přidanou hodnotu. "Výstava Tima Burtona mě v tomto směru nijak nedráždí. Jde o autora, kterého představila i MoMA v New Yorku, a dá se očekávat, že jeho produkční tým si celou věc přísně hlídá, takže přímější forma spolupráce s GHMP ani nebyla možná," míní Skřivánek.
"Hlavním organizátorem, který výstavu do Čech dostal, je organizace Art Movement. GHMP je spoluorganizátorem, poskytla prostory a částečně přispěla do rozpočtu," řekla za organizátory Hana Kovaříková. Rozpočet výstavy je 12 milionů korun, nejvíce výstavu podle Kovaříkové podpořilo město Praha. Část nákladů uhradí vstupné a prodej merchandisingových věcí. "Příjem ze vstupného a prodeje předmětů se bude dělit mezi Art Movement, GHMP a Tim Burton Productions," doplnila.
Pochybná díla
Skřivánek je kritičtější k jiným projektům, do kterých některé veřejné instituce vstupují. "Nejproblematičtější asi byly výstavy Modiglianiho v pražském Obecním domě a Natalie Gončerovové v Alšově jihočeské galerii, kde byly dokonce pochybnosti o pravosti vystavených děl. České veřejné instituce v podstatě zafungovaly jako nástroj legitimizace pochybných děl pro zahraniční trh," uvedl.
Problémem tohoto přístupu veřejných institucí je ztráta prestiže a vlastní legitimity. Návštěvník výstav se pak může ptát, proč je třeba z veřejných rozpočtů platit muzea s jejich sbírkami a kurátory, když hitovou výstavu jde udělat snadněji a levněji. Chvíli tento 'nájemní' systém může fungovat, ale brzy se vyčerpá. "Pokud instituce nemá dobré jméno, které získává na základě vlastního programu, dostane se do pozice, kdy musí brát kohokoliv, kdo je ochotný zaplatit za pronájem. Výsledkem toho jsou pak takové výstavy, jako byla Marilyn Monroe na Pražském hradě," uzavírá odborník.
Správa Pražského hradu část svého výstavního programu podobným způsobem staví již delší dobu. Na některých výstavách soukromé galerie participují, jiné se ale pořádají zcela v jejich režii. Zatímco výstava Karla Malicha, kterou pro Hrad připravila Galerie Zdeněk Sklenář, principem své organizace velké debaty nevyvolala, expozice předmětů spojených s hollywoodskou hvězdou nebo šperků Cartier v prostorech Hradu bylo podle odborníků sporné.
Participace veřejných a soukromých subjektů není výjimečná ani v zahraničí, není ale zcela zřejmé, že v českém prostředí je pro všechny zúčastněné stejně výhodná. Obecní dům, který loni poskytl prostory výstavě Lendl-Mucha, ze vstupného dostal šest milionů korun. Základní vstupné stálo 180 korun, výstavu vidělo 185 tisíc lidí.
Na výstavě Lendl-Mucha její producent, společnost Big Media, spolupracovala s Nadačním fondem Richarda Fuxy. V polovině dubna začne výstava grafika Bohuslava Reynka ve Valdštejnské jízdárně, kterou provozuje Národní galerie. Na výstavě se vedle Fuxova fondu podílí i Sklenářova galerie. Výstava se bude konat jen dva roky poté, co velkou Reynkovu výstavu pořádala GHMP.
