V Signálu srdce netluče

Tomáš Řehořek patří mezi ty šťastné filmaře, kteří točí jeden kus za druhým. Jeho filmy se přitom nevyskytují na nejvyšších příčkách návštěvnosti. Piko a Czech Made Man sice měly dynamickou formu, ale ta nedokázala zakrýt absenci smysluplného příběhu. Řehořek se nyní hlásí s komedií Signál, v níž spojil síly s talentovaným scenáristou Markem Epsteinem a trhákovým producentem Tomášem Hoffmanem. Výsledkem je režisérův zatím nejpřístupnější film.

Kája (Kryštof Hádek) a Filos (Vojtěch Dyk) jedou v dodávce českou krajinou. Zatímco jiní se řídí kompasem, oni putují podle počítadla síly signálu na mobilním telefonu. Hledají ves, která je technologiemi neposkvrněná, bez signálu. Tam potom rozehrají divadýlko: místním předestřou, že hledají ideální pozemek, a tam doporučí postavit mobilní vysílač. Majiteli pozemku z toho časem poplyne nájem, kluci doufají, že jim na oplátku připluje už teď hned alespoň malý kapřík. Vesničané nosí jablka, salámy a Kája s Filosem tomu říkají brigáda.

Ocitají se v zapadákově na Vysočině. Filosovi se tu líbí, Kája by jel radši domů, po víkendu jede na stáž do CERNU. A tak z legrace plácne, že nájem za vysílač není pár tisíc korun, ale eur. Mužové ve vsi začnou kluky bezskrupulózně podplácet, ale zároveň si hlídají, aby jim neutekli.

Zápletka zní originálně, otázka je, zda je v současném Česku ještě aktuální - a pokud ano, jde jenom o ostudu operátorů. Epstein zaplnil vesnici rázovitými charaktery, kde nechybí vypočítavý podnikatel (Karel Roden), zneuznaný vědec (Jiří Menzel) nebo nešťastný výčepní (Bolek Polívka). Obveselení pak má způsobit romský řidič autobusu.

Problém však není ve stereotypních vesničanech. Nejnepravděpodobnější jsou postavy hlavních hrdinů - jeden studuje atomy a druhý si ve volném čase přezpívává árie a chystá se na turné s kapelou. Svým zlým kouskům podléhají postupně, ale příliš snadno: domorodci jsou tupí, tak jim ty peníze vezmeme, hotovo. Žádnou hlubší motivaci nemají.

A bude to veselé

Řehořek v první polovině vytváří z textu zdlouhavou letní komedii, jíž postrkuje alespoň dostatečně promyšlený střih a uvěřitelní herci. Dívčí idol Vojtěch Dyk podává výkon, jaký jsem od něj dosud neviděl. Řehořkovi dobře zahráli i staří matadoři v čele s Karlem Rodenem a Bolkem Polívkou. V poslední třetině se příběh zlomí do dramatického thrilleru, kdy režisér bojuje s nedostatkem času: akce peláší jako vyplašený zajíc.

Jako kdyby se Epstein s Řehořkem nedokázali rozhodnout či se dohodnout na žánru. Snímek nakonec působí jako mix, kde na ničem příliš nezáleží a emoce i rozhodnutí hrdinů jsou papírové. Víc mě ale znepokojuje, že se mladí a nepopiratelně talentovaní tvůrci nepokusí provokovat, ale naopak. Všemi silami spějí ke konzervativnímu finále, jako kdyby největší filmařskou metou mělo být zůstat s diváky nakonec v míru. Nevzrušit je, ale ukolébat.

Řemeslo je ale slušné, režisér si odpustil většinu kamerových exhibicí, jakými zaplavoval své předchozí filmy. Velmi dobře umí dát klidné scéně švih, ovšem ryze akční pasáž, jakou je závod motorek do vrchu, se u něj překvapivě odehrává bez sebemenšího nápadu.

Tomáš Řehořek se profiluje jako zručný profesionál. Zvolenou látku natočí tak, že se nemusíte stydět se na ni podívat. Najde společnou řeč s herci, kteří jsou pod jeho vedením ochotni vyjít ze svých obvyklých šarží. Zatím mu však chybí autorská jiskra, moment překvapení anebo možná jednodušeji - nedokáže obecenstvu vsugerovat, že v příběhu, který vypráví, tluče opravdové srdce.