Dánští vojáci šokují Cannes

Letošní festival zatím postrádá jednu věc. Film, při kterém by dámy omdlévaly a pánové ztráceli barvu. Chybí film, který by šokoval. Reputaci alespoň trochu zachraňuje dánský dokument Armadillo, který se promítá ve vedlejší sekci Týden kritiky (Semaine de la Critique).

Režisér Janus Metz v něm sleduje skupinu dánských vojáků, kteří odjíždějí sloužit na základnu Armadillo v Afghánistánu a záznam jejich půlroční mise je strhující podívanou. Metz si při vyprávění vystačí bez komentáře: mladí dánští vojáci plní kontrolní mise, čistí zbraně, cvičí, volají domů a sledují porno.

Kamera cílevědomě vyhledává akci a nabízí divákovi dojem, že je jedním z hrdinů. Aby dosáhl co největší účinnosti, namontoval Metz vojákům na helmy malé kamery, sám je navíc následoval na všechny mise. Musel se pak probírat stovkami hodin natočeného materiálu, autentičnost je však jednou z největších zbraní Armadilla.

Napětí okolo základny postupně stoupá, domorodci jsou pod tlakem povstalců, kteří přepadnou i Dány. Nakonec dojde na divokou přestřelku, v níž Evropané se štěstím zabijejí všechny nepřátele. Zpátky na základně pak dávají průchod emocím, smějí se a přehánějí. Tyhle informace se vzápětí dostanou až do Dánska a pobouří společnost.

Armadillo se nesnaží být politickým dokumentem, netlačí vás k zaujímání jasných stanovisek. Je to dokument, kterému se daří přesně zaznamenat plynutí času na základně, a také zachytit složitost válečného konfliktu. Dramatická akce jako kdyby z oka vypadla nejlepším válečným dramatům, kinetická kamera nasazuje brutální tempo a přesně dávkovaná hudba posouvá zážitek z filmu na hranici infarktu.

S Janusem Metzem jsem se sešel po projekci ke krátkému rozhovoru.

Jak přijali váš film v Dánsku?
Hrozně moc se o tom hovoří. V novinách jsme na první stránce. Canneskou projekci pro tisk sledovala dánská televize živě, komentovali to nejrůznější politici. Přijel se podívat ministr obrany i hlava naší armády. O kopii nás požádal generální tajemník NATO i dánský vyslanec ve Washingtonu. Momentálně je to docela žhavá věc.

Jaký máte názor na tyhle mise za účelem udržování míru?
Připadá mi, že různé země jsou tam z různých důvodů. V Dánsku to vnímáme tak, že na začátku jsme tam byli, abychom spolu s Američany chytili Usámu bin Ládina. Pak jsme tam najednou byli, abychom Afghánistán demokratizovali. Pak jsme měli té zemi pomoct ve vývoji a zachránit ženy a děti před Talibanem. Teď jsme tam, abychom pomohli udržet stabilitu a abychom zabránili teroristům, aby se odtamtud mohli připravovat na útok proti cizím zemím. Co je skutečný cíl? Má to co dělat se zabíjením povstalců, což možná jsou talibanci, ale možná taky jenom místní vládci, kteří sledují svoje zájmy.

Foto: http://www.smeainedelacritique.com/ , Lars Skree