Sedla si proti mně, sundala čepici a pak šátek. Bílou kůži na holé hlavě protínal tenký tmavší proužek: opálená pěšinka v bývalých černých vlasech. Machruju (stejně jako ona), že tu situaci zvládám. Sedí mezi námi rakovina prsu. A šest chemoterapií.
Vy jste si všimla, že máte něco na prsu?
Všimla, myslela jsem, že je to zduřená žláza, ale bylo mi to přece jen divný, tak jsem zavolala své ORL lékařce. Té volám, když mě bolí v krku a potřebuju hned teď vyléčit, abych mohla zpívat..., a říkám jí: 'Heleď, mám pořád teploty, to bude asi od toho zánětu prsní žlázy.' A ona: 'To ti řekl kdo?' 'No doktor mi to řek. Mám tam takovou bouli...' Donutila mě, abych za ní okamžitě přijela. Za týden jsem byla na chemoterapii. Měla jsem štěstí, dostala jsem se rovnou k primářce Skovajsové. K té jsme s mým Tomášem přišli, řekla, ať si sedneme... na mém křesle ležela panenka, tak ji beru do ruky a paní primářka říká: 'To je vaše kamarádka, čeká tu na vás.' A pak nám řekla, co je se mnou.
Rozbrečí se. "Tomáš mně drtil ruku, myslím, že to nesl hůř než já. Kdo by se taky radoval, že jo."
Změnil se vám vztah s Tomášem po tom, co se stalo?
Ani ne. Nic se nezměnilo, pořád se o mě stará, jako se o mě staral vždycky. A já o něj. Do toho dělal desku, na kterou se těšil tři roky, připravoval turné se svou kapelou, začal zpívat, což dosud nedělal, a chodil domů utahanej a říkal, jak jsem dobrá, že dám dvouhodinový koncert, když on má dost za čtyřicet minut jejich repertoáru.
Nejste manželé?
Teď jsem mu říkala, že bychom se měli vzít, kdyby se něco stalo, aby měl svý jistý.
Více čtěte v aktuálním vydání časopisu INSTINKT.
Foto: Tomáš Nosil
