Inspiruje mě i rezavý řetěz, říká šperkařka Bezděková

Česká šperkařka Dana Bezděková navrhuje a vyrábí originální prsteny, náušnice i náhrdelníky z vzácných kovů, které ráda kombinuje s neobvyklými materiály, jakými jsou plasty, fólie, fotofilm či třeba i vysoce nebezpečná rtuť.

Některé vaše šperky mi připomínají Cronenbergovy technicistní filmy - tělo a vnější svět se propojují, navzájem splývají, ovlivňují se....
....chladný kov ožívá a zdobí, šperk a tělo se niterně dotýkají, nastává vzrušující spojení.

Co je vám tedy inspirací?
Inspirují mě setkání s lidmi, s předměty, ovlivňují mě zážitky. Mou inspirací je tvar kosmických přístrojů, prastarý rezavý řetěz, který leží v trávě. Vždy, když se mi zatají dech, chci podobný zážitek dostat do svého šperku. Pak už mě ovlivňuje pouze materiál, který plně respektuji a podřizuji se jeho vlastnostem. Šperk je součástí lidské bytosti. Cítím to tak a chci vytvořit šperk, který splyne s člověkem.

Jaké materiály používáte a proč?
Šperky jsou mou komunikací s lidmi, proto všechny materiály, které mě zaujmou, do nich vsazuji. Samozřejmě mám ve velké oblibě vzácné kovy - zlato a stříbro. Přidávám brilianty, křišťály, ale i šokující kontrasty - rtuť, rezavé železo, barevné fólie.

Rtuť, rezavé železo - to jsou  ze své podstaty látky skrývající v sobě určitou hrozbu...
Květina láká svým něžným květenstvím, šperk vábí svou neživou krásou a tajemstvím - s ukrytou ampulí prudkého jedu. To je můj náhrdelník se rtutí. Tekutý a nebezpečný kov, který se pohybuje při sebemenším dotyku.

Provokativní je i spojení drahých kovů a obyčejných materiálů, jakými jsou fotofilm či nejrůznější fólie...
Život je plný kompromisů a stereotypů. Ve šperku mohu provokovat a to mě baví. Fotofólie, fólie a barevné plasty jsou moderní materiály, se kterým pracuji stejně zodpovědně jako s drahými kovy. Mají svoji krásu, mají všechny barvy, na které si jen pomyslím, a jsou lehounké. Dovolí mi vytvořit velkou a přitom lehkou, tedy nositelnou náušnici.

Jaký je rozdíl mezi ateliérovým, autorským a sériově vyráběným šperkem?
Rozdíl neuznávám. K ateliérové, autorské i sériové tvorbě přistupuji se stejným nasazením a zaujetím.

Dobře. Tyto kategorie však existují, můžete rozdíly mezi nimi vysvětlit?
Ateliérový šperk autor navrhne a sám vytvoří, jedná se o avantgardní a originální tvorbu. Autorské šperky  jsou vyráběny v limitovaných sériích. Jde o exkluzivní šperky pro výjimečné příležitosti. Sériová výroba - musí se přemýšlet o designu, váze šperku, snadnosti výroby, jeho prodejní ceně. Měl by zaujmout hodně zákazníků.

Je pro vás důležitější být ve sbírce nějaké prestižní instituce, v muzeu, nebo jste raději, když vaše šperky nosí lidé na ulici?
Vážím si zařazení svého šperku do prestižní sbírky, ovšem dojme mě a potěší, potkám-li se s ním na ulici.

A když někoho se svým šperkem potkáte, oslovíte ho? Zajímá vás, co je to za člověka?
Není to dlouho, seděla jsem v tramvaji vedle starší dámy s mou náušnicí, kterou jsem navrhovala pro sériovou výrobu v Soluně, když mi bylo dvaadvacet let. Bylo to velmi příjemné, ale neoslovila jsem ji. Znám některé své zákazníky, jsou to moji přátelé, ale i vrstevníci mých dětí nosí moje šperky. A to je fajn.

Jak se díváte na současný český šperk?
Zajímá mě především tvorba nastupující generace, fandím jí, její odvaze a fantazii.

Máte nějaké oblíbence?
Mám několik oblíbených autorů: líbí se mi náramky Markéty Richterové, sepisérie Věry Novákové, medvídci Anny Steinerové, tvorba Zdenka Vacka a Jaroslava Kučery.

Sledujete trendy? Ovlivňují vás?
Trendy sleduji, ale neovlivňují mě. Čerpám z vlastních nápadů. Dělám šperky s nadsázkou, originály. Z těch pak vycházím při navrhování malých kolekcí náušnic, prstenů a manžetových knoflíků. Dokážu ze zdánlivě nenositelného objektu vytvořit netradiční  šperk. Přitahují mě nová řešení klasických uzávěrů u náušnic, líbí se mi, když uzávěr náhrdelníku je zároveň i jeho ozdobou. Jsem zpátky u kosmických přístrojů - jsou krásné ze všech pohledů.

Lze se výrobou autorských šperků uživit?
Pokud se šperkař rozhodne a má odvahu se živit autorskou tvorbou, vstupuje na cestu dlouhou a obtížnou a to je má cesta.

V aktuálním vydání časopisu Týden naleznete článek o českém šperku a šperkařích.

Foto: Roman Jirčík, archiv D. Bezděkové