Režisér Troška: Nás, homosexuálů, je tu 44 procent!

Z jeho nejnovějšího filmu Doktor od jezera hrochů ještě nestačily okapat jedové sliny kritiků a on se podobně jako většina jeho děl zařadil mezi nejnavštěvovanější snímky těchto týdnů.

Menšinou proklínaný, většinou velebený tvůrce Zdeněk Troška (Slunce, seno,... Kameňák, Princezna ze mlejna), řadící se sám mezi čtyřprocentní menšinu, je na podobný protiklad už zvyklý, svěřuje se šestapadesátiletý režisér v časopisu INSTINKT.

Co jste si pomyslel, když se k vám donesl výrok odborového předáka Duška o klanu homosexuálů na ministerstvu dopravy?
Pomyslel jsem si, že je to hloupé a že je to nedůstojné člověka zastávajícího funkci, jakou zastává pan Dušek. A myslím si také, že je to obraz upadající kultury chování našich představitelů. Můžu si koneckonců myslet, co chci, ale musím k tomu umět ovládat své vášně. To je tak hloupé prohlášení, jako kdyby řekl, že nebude pracovat s lidmi, kteří mají modré oči, nebo s blonďáky.

Jistě víte, že mnozí heterosexuální režiséři upřednostňují ve svých filmech stávající či vyhlédnuté objekty své vášně. Divil bych se, že by něco obdobného neexistovalo i mezi homosexuálními filmaři.
S nadsázkou se říkává o filmařích, že kdo chce býti na stříbrném plátně, musí nejprve na bílé. Ale to neplatí jen u filmu, nýbrž všude. Ukažte mi ředitele, který bude mít vedle sebe škaredou sekretářku. To je princip starý jak lidstvo samo, že se raději obklopujeme hezkými, nikoli škaredými jedinci.

Máte více přátel mezi heterosexuály, či mezi homosexuály?
Mezi heterosexuály, ale to je dáno už poměrem, v jakém je populace na tyto dvě kategorie rozdělena.

Čtyři procenta oproti šestadevadesáti?
Ano, ale já jsem k těmto číslům skeptický. Z kategorizace amerického sexuologa Kinseye vychází trochu jiný poměr. Na prvním místě je čistý heterosexuál, kterého jiná alternativa ani nenapadne. Na druhém místě však už je heterosexuál příležitostně homosexuální. To je případ věznic, dlouhých plaveb na moři, zkrátka znemožněný přístup k druhému pohlaví. Na třetím místě je bisexuál, který nerozlišuje pohlaví. Následuje homosexuál příležitostně heterosexuální, kterému se třeba na mejdanu stane, že ho v opilosti zlomí nějaká dívka. A konečně jsou tu čistí homosexuálové. V tomto žebříčku je tedy z pěti kategorií ve čtyřech obsažena homosexualita. Takže žádná čtyři procenta, možná čtyřicet čtyři procent. Asi by se spousta manželek podivila, jak šikovného partnera mají po boku.

To je sice veselé, ale zároveň i trochu tristní pohled, nemyslíte?
Víte ale, čím to je? Protože nefunguje kvalitní manželský sex. Stane se z něj šmíra, rutina, která partnery přestane bavit. Nedokážou si hned na začátku říct, co je vzrušuje, co je baví, že se bojí nebo stydí říct si všechno naplno. Helena Růžičková říkávala, že spousta takových nepříjemností, omylů a zklamání pramení z toho, že se věci nepojmenovávají pravým jménem. Jen tak se dá s věcí pracovat, když má jméno. Jinak je to obelhávání, mlžení, a život je na prd, protože stojí na omylu.

Smím se zeptat, jak u vás proběhl takzvaný coming out?
Já jsem to o sobě věděl už od pěti let.

Dobrá, vnitřně, ale tam pořád schází to "out". Jak jste s tím vyšel ven?
V sedmnácti letech jsem odjel na studia do Francie, kde měla společnost vztah k homosexualitě dávno vyřešený.

Obsadil jste někdy roli ve filmu či v divadle podle sexuálního klíče?
Nikdy. Když se ohlédnu zpátky na své filmy, v žádné hlavní roli nevidím nikoho, s kým bych chtěl prožívat vztah.

Ani v Doktorovi od jezera hrochů?
Tam je sice Jarda Šmíd, ale i na něj platí moje předchozí odpověď. Jsme jen už asi dvacet let kamarádi.

Celý rozhovor najdete v časopisu INSTINKT, který vyšel 18. března.

Foto: Lucie Pařízková, http://doktorodjezerahrochu.cz