Český rozhlas se na sklonku roku pustil do významné změny. Po odchodu Barbory Tachecí se nepodařilo obsadit post ředitele Radiožurnálu. Vedení rozhlasu tak přišlo s nápadem funkci zrušit a vytvořit úplně novou: ředitel zpravodajských stanic.
Ten by měl zastřešovat Český rozhlas 1 - Radiožurnál a Rádio Česko. Navíc by měl ladit zpravodajství celého veřejnoprávního rádia. Na funkci byla jediná kandidátka, dosavadní šéfredaktorka Rádia Česko Hana Hikelová.
Hikelová chce posílit ekonomické zpravodajství, omezit plýtvání lidskou prací a zlepšit spolupráci mezi regionálními stanicemi a centrem. Hodlá také omezit perličky a zajímavosti ze zahraničí ve prospěch skutečných zpráv.
Od ledna by Hikelovou měla v čele Rádia Česko nahradit jeho dosavadní editorka a někdejší komentátorka Hospodářských novin Patricie Polanská.
Hodláte vytvořit nějakou centrální redakci zpravodajství pro celý Český rozhlas nebo jak si představit vámi proklamovanou lepší koordinaci zpravodajství
Jednotná redakce zpravodajství nebude, to je spíš dlouhodobá vize. Pokud se podíváme na aktuální stav: zůstane zachována autonomie jednotlivých stanic, protože ta je například u regionálních daná i ze zákona. Co se dá obecně zlepšit je systém vzdělávání redaktorů napříč stanicemi. Na to chci hodně vsadit. Musíme se snažit zbavit závislosti na ČTK a rozvíjet víc vlastní agendu tak, aby Český rozhlas necitoval četku, ale aby ostatní média citovala Český rozhlas.
V jakém smyslu budete posilovat specializaci jednotlivých redaktorů?
Není možné, aby všichni redaktoři ve zpravodajství byli Ferdové mravenci, práce všeho druhu, a jeden den se věnovali justici, druhý den byli specialisti na zdravotnictví a třetí den měli informovat o něčem, co se děje v obraně. Je logické, že to nemůže jeden člověk pojmout tak, aby do toho viděl, aby byl schopen informovat zasvěceně, pro posluchače důvěryhodně. V momentě, kdy to budeme více specializovat, tak si myslím, že se zvýší i důvěryhodnost v rámci vysílání. Ale je to hodně práce a je to dlouhodobý cíl. Tohle člověk nezmění za pár měsíců.
Navíc by se nemělo v budoucnu stávat, že zpětně zjistíme, že na jednu tiskovou konferenci přišli třeba čtyři lidé s mikrofonem Českého rozhlasu, přitom všichni točili to samé. Je to zbytečné plýtvání lidskou prací. V tomto směru se dá zlepšit spousta věcí. My se rozhodneme, že tuhle událost pokryje tento redaktor, který vloží svůj příspěvek do společného systému a všechny stanice s ním budou moci nakládat, jak se jim bude hodit.
Nebude hrozit, že budou zprávy na všech stanicích Českého rozhlasu stejné, když je budou pro všechny stanice dělat titíž lidé?
Já si myslím, že hlavní věc je kvalitní zpravodajství. Já nechci, aby všechny stanice vysílaly stejně. To by pak bylo nejjednodušší udělat jedny centrální zprávy pro všechny stanice. Jenomže tím by se výrazně snížila autenticita stanic. Nicméně si myslím, že by centrální zprávy mohly být efektivní v noci, v době od půlnoci do pěti do rána.
ČTĚTE TAKÉ: Centrálně řízené zpravodajství rozhlasu má vést Hikelová
Co máte přesně na mysli?
Všechny veřejnoprávní rozhlasy v Evropě mají v noci jedno centrální zpravodajství, i když mají množství stanic tak, jak tomu je v Českém rozhlase. Samozřejmě v zázemí zpracovávají informace 24 hodin denně, ale od půlnoci do rána platí jen jednoho zprávaře a jedno zázemí. My máme v Českém rozhlase nočního zprávaře a zázemí na Radiožurnálu, další je na Praze, na Vltavě. Pro regionální noc je jeden v Brně. Tam už došlo k pozitivnímu kroku, že si noční zprávy a program nedělají všechny regionální stanice tak, jak tomu ještě před nedávnem bylo. Jedinou výjimkou je Regina, která má své noční zpravodajství. Takže Český rozhlas má sedm dní v týdnu jen na postu nočního zprávaře pět lidí. Když to vezmu celkově, tak to je nějakým sedm úvazků.
Zprávař je v Českém rozhlase nedostatkovým zbožím. Všechny stanice je hledají, přitom jich v rámci celého rozhlasu máme dost. Jenom tím, že bychom zcentralizovali noční zpravodajství, tak se ušetří šest, sedm úvazků. Je to také cesta k tomu, jak zpravodajství zefektivnit finančně. Je dohoda s generálním ředitelem, že vyjdeme z peněz, kterém momentálně jsou, a nebudeme je navyšovat. Ale na druhou stranu v momentě, kdy se něco zefektivní, tak peníze zůstanou. Takže úplně jednoduchým a pro mě docela banálním krokem se dá ušetřit šest úvazků a peníze, které se zbudou, se dají rozdělit tak, abychom třeba zvedli mzdy, protože výše mezd ve zpravodajství a publicistice je problémem Českého rozhlasu.
Znamená snížení úvazků a zefektivnění i propuštění?
Ne, my ty zprávaře nemáme. Změní se to, že pomalu není koho obsazovat do služeb. Před nedávnem vedení rozhodlo, že nebude možné využívat zprávaře, kteří dělají zpravodajství na komerčních elektronických médiích. Tím totiž ztrácí rozhlas určitou svoji identitu. Řada stanic se tak dostala do potíží, protože na dokrytí externích služeb se hodně využívala řada lidí, kteří pracují ve zpravodajství privátních stanic. To rozhodnutí je podle mě naprosto v pořádku, protože překryv ve zpravodajství mezi veřejnoprávními a komerčními médii by opravdu být neměl. Takže mně nejde o propuštění, jde o to, aby nejlepší zprávaři byli obsazeni v denních dobách a aby v noci stačil jeden zprávař pro potřeby Českého rozhlasu.
ČTĚTE TAKÉ: Pícha už nechce být ředitelem Radiožurnálu
A co se týká propouštění ostatních redaktorů?
Já nebudu říkat, že nedojde k žádným personálním změnám, protože to by byl nesmysl. Personální změny se v každé normální fungující firmě dějí. Byla bych docela ráda, kdyby se podařilo získat pár lidí, kteří třeba v minulosti z určitých důvodů odešli z Českého rozhlasu. Neříkám, že tam teď nejsou novinářské osobnosti. Když se podíváte na Rádio Česko, tak Milada Richtrová je bezesporu nejlepší parlamentní zpravodajka. Roman Chlupatý či Naďa Bělovská jsou výrazné osobnosti ekonomické žurnalistiky. Z Radiožurnálu komentátoři Petr Nováček, Milan Slezák, Jan Bumba na publicistiku. Petr Vavrouška ze zahraničních zpravodajů, dál třeba Jiří Hošek nebo Břetislav Tureček a řada dalších... To jsou pro mě osobnosti, které považuji za naprosté profesionály, mají kredit u posluchačů a informace od nich mají známku důvěryhodnosti a veřejnoprávní služby. Já bych chtěla, aby takto profesionálních osobností bylo víc.
Vzhledem k tomu, že chci získat nové redaktory nebo nějaké získat zpátky a nedostanu větší finanční prostředky, tak je pravděpodobné, že k personální obměně dojde. Nejprve se chci ale podívat na to, jak fungují jednotlivé redakce. Třeba na Radiožurnálu jsem teď dva a půl roku nepracovala a přiznám se, že řadu nových lidí neznám, protože tam personální obměna byla obrovská. Takže nejprve musím zhodnotit jejich práci, zapracovat na jejich specializaci, a když to nepůjde, tak se s některými lidmi budeme muset rozloučit. Já nejsem revolucionář, nechystám žádné zemětřesení, ale personální změny nevylučuji.
Jaká je vaše priorita ve specializaci redaktorů?
Musíme sehnat nové ekonomické redaktory. Teď to zní jako dlouhodobý sen, protože jestli je něco nedostatkové zboží - a to by mi potvrdili v současné době asi ve všech médiích - tak to jsou ekonomičtí redaktoři. Dalšího Romana Chlupatého, kterého máme pro Rádio Česko, budu na trhu velmi těžko hledat. Ale musím paradoxně říci, že v tomto nám v brzké době může nahrát finanční krize. Řada kvalitních ekonomických redaktorů v době nedávno minulé z různých důvodů odešla z klasické novinařiny do různých firemních časopisů ve velkých nadnárodních společnostech. Jestliže se podíváte na to, kde teď firmy škrtají, tak to jsou tyto projekty. Takže já si myslím, že v dohledné době může nastat situace, kdy i redaktory, kteří jsou specializovaní na ekonomiku, bude možné dostat do Českého rozhlasu.
Jak bude nastavena spolupráce centrum - regiony?
Tam to bude fungovat na bázi nabídka poptávka. Tak jako teď to bude postaveno na spolupráci a na vstřícnosti. Obecně jsou totiž podle mě dvě možnosti: buď budeme z centra spolupracovat se stávajícími zpravodajskými redakcemi ve všech regionálních stanicích, což je obrovský potenciál lidí, obrovské zázemí, ale ne ve všech případech je forma zpravodajství, kterou dělají pro region ideální pro celoplošné stanice. Tam bude muset dojít k nějakým úpravám. Druhý model je takový, který už jednu dobu fungoval, že by Radiožurnál měl v každém krajském městě svého redaktora. Ale to není úplně efektivní, protože sice pro Radiožurnál by to byl přínos, že toho člověka může přímo úkolovat, ale v momentě, kdy dokonale funguje zpravodajství Českého rozhlasu Ostrava, tak je nesystémové tam posílat zaměstnance Radiožurnálu. Ostrava je teď nejlepší regionální stanice v oblasti zpravodajství.
I v regionech budete klást důraz na ekonomické zpravodajství?
Ještě před osmi lety, kdy jsem byla v regionální stanici, bývalo zvykem, že v regionálních redakcích fungoval ekonomický redaktor, který znal stav firem, investice do kraje. To vymizelo, protože nebyla poptávka po drobném ekonomickém zpravodajství. Nahrávala tomu situace, nezaměstnanost neustále klesala, nebyly to žádané informace. Nicméně v době finanční krize se musí změnit i priority ve vysílání.
Nebudete ale z krajů chtít jen ekonomické zprávy?
To jistě ne. Velmi důležitou bude změna systému plánování tak, abychom se o hlavních událostech, které se dějí v regionech, nedozvídali ze zpravodajství ČTK. Přitom je to informace, kterou evidentně v regionech měli dopředu, ale v současných podmínkách se nedostala až do centra.
ČTĚTE TAKÉ: Radiožurnál po Tachecí? Návrat ke klasice
Mluvila jste také o zahraničních zpravodajích. Jak se změní jejich práce?
Benefitem Českého rozhlasu je síť zahraničních zpravodajů. Je jich deset. Dále máme řadu externích spolupracovníků. Já bych si přála, aby se zadání odklonilo od natáčení zajímavostí a perliček k tomu, co jsou důležité zpravodajské priority, aby hlavní přidaná hodnota zahraničního zpravodaje byla v tom, že zjistí, jak to v tom daném státě konkrétně funguje. Samozřejmě, že se bude zabývat také těmi zajímavostmi, třeba pro Zápisník zahraničních zpravodajů. Ale pro denní agendu bych chtěla ubrat tak o 30 procent zajímavostí. A čas, který tímto získáme, bych chtěla vyplnit opravdu zpravodajskými informacemi.
Dosud zahraniční zpravodaje vedla zahraniční redakce Radiožurnálu. Bude se na tom něco měnit?
Po dohodě s generálním ředitelem je to tak, že i nadále bude zahraniční zpravodaje jmenovat on, ale převedl je do mé přímé působnosti. Nadále budu spolupracovat s vedoucí zahraniční redakce Radiožurnálu Klárou Stejskalovou, která obsahově zpravodaje dosud vedla a dál povede. Určitě by se ale měla zvýšit využitelnost zahraničních zpravodajů například pro Rádio Česko.
Začátek letošního roku byl poznamenaný výraznými změnami na Radiožurnálu. Vy jste na této stanici v minulosti také působila, například jako šéfka domácího zpravodajství. Co na Radiožurnálu budete měnit a do čeho zasahovat bezprostředně nebudete?
Chci se teď soustředit na zpravodajství a aktuální publicistiku. Tam já vidím problém Radiožurnálu. Revolučně k něčemu novému ale nedojde. Nechci být ani v roli mesiáše, který otočí poslechovost Radiožurnálu, ale nejsem ani revolucionář. V současné době není prostor na programové změny. Určitě budu mluvit do celkového nastavení programu. Denní agendu musí zajišťovat šéfredaktor. Já můžu rozhodovat o koncepci, dlouhodobých prioritách, o specializaci redaktorů. Revoluci podobnou té v lednu loňského roku posluchači čekat nemohou.
Alespoň nějaký konkrétní plán byste ale upřesnit mohla...
Chtěla bych například obnovit funkci šéfredaktora publicistiky na Radiožurnálu, v níž po odchodu Petra Dudka nikdo nepůsobil. Nebo bych ráda omezila ranní reportáže typu „na sídlištích máme přeplněné kontejnery". Nechci se nikoho dotknout, ale teď rozhodně nemáme "okurkovou sezonu" a námětů pro zpravodajství je více než dost.
Jaká bude pro vás hierarchie stanic?
Ideální by bylo, kdybych se mohla věnovat Radiožurnálu i Česku půl na půl. Ale to je asi nesplnitelné přání, minimálně půl roku teď bude převažovat práce pro Radiožurnál. Máme ale rozdělaných řadu projektů pro Rádio Česko a ty bych chtěla s kolegy dotáhnout do konce. Není tajamestvím, že takovým mým snem je rozšíření vysílání Rádia Česko, 6 hodin denně je pro zpravodajsko-publicistickou stanici málo. Ale uvidíme, jak se bude všechno vyvíjet...
ČTĚTE TAKÉ: Český rozhlas v prosinci rozjede zpravodajský web
V listopadu vám byl na zasedání Rady Českého rozhlasu svěřena koordinace internetového zpravodajství Českého rozhlasu. Jaké místo v rámci vaší nové funkce má?
Tam to je momentálně složitější. Projekt internetového zpravodajství byl schválen už na minulém zasedání rady. Je to tak, že organizačně spadá pod Český rozhlas 8 - Online, ale obsah a vedení lidí, kteří mají dodávat obsah, už před tím, než vznikla funkce ředitele zpravodajských stanic, jsem měla mít na starosti já. Mělo se hodně čerpat z materiálů Rádia Česko. Teď obsah dál zůstává pode mnou, ale v organizační struktuře je to nadále pod Českým rozhlasem 8 - Online. Otázkou dalšího jednání bude návrh, který vzešel od Rady Českého rozhlasu, aby i internetové zpravodajství spadalo pod ředitele zpravodajských stanic. To se bude muset rozhodnout generální ředitel. Já nemám problém ani s jedním nastavením.
Jaká tedy bude budoucnost nové podoby internetového zpravodajství Českého rozhlasu?
Myslím si, že internet bude důležitou prioritou, protože tam Český rozhlas hodně pokulhává. Tam už není za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté. Tam bude obrovská práce. Teď děláme web předsednictví, od března se začne připravovat velký zpravodajský web Českého rozhlasu. Do té doby se to musí vyjasnit. Na začátku roku se ale budu soustřeďovat na obsahovou stránku rozhlasového zpravodajství, zejména na Ranní Radiožurnál, jeho Ozvěny dne. Protože od rozhlasového se pak bude odvíjet kvalita internetového zpravodajství. Prioritně musíme zlepšit to, co děláme pro vysílání. Pokud ho zlepšíme, bud kvalitní i web. Pokud ho nezlepšíme, tak těžko bude internetové zpravodajství konkurenceschopné. Nemůžeme čekat, že by tam vznikalo jiné zpravodajství než to, které vzniká v rámci Českého rozhlasu.
Foto: Český rozhlas, archiv
