22. 10.: Partyzáni útočí, dobrodruzi čtou, slzy tečou

Stav myslí rebelů, přeběhlíků a dalších odrůd poslanců před očekávaným hlasováním o důvěře kabinetu, prezidentovo retro na Staroměstském náměstí, vzpomínky na Františka Mrázka, pohřbívání Václava Kočky mladšího a další formy exkurzí do českého panteonu.

Deníky glosují včerejší vystoupení prezidenta Klause na mítinku pražské ODS a vnímají ho jako začátek víceméně přiznané snahy sestřelit Mirka Topolánka. Jaroslav Plesl to v Lidových novinách glosuje způsobem, který by hlavu státu mohl docela nadzvednout, přirovnává ho totiž (ó, hrůzo) k Václavu Havlovi. „Když stál na pódiu vedle Pavla Béma, ze všeho nejvíc připomínal Václava Havla dodávajícího Janu Rumlovi odvahu, aby už konečně vrazil Klausovi dýku do zad. U atentátu na Topolánka včera Klausovi asistovali i poražení hejtmani Petr Bendl a Evžen Tošenovský. U Bendla, který by si pro záchranu kariéry klidně plácl i s Davidem Rathem, to není překvapení. Ale Tošenovský býval větší formát. Jenže časy se mění. Do Klausovy partyzánské skupiny se přidávají i lidé jako starosta Prahy 5 Milan Jančík, což je krásná vizitka. Ted už vzbouřencům zbývá jen zvolit správný revoluční název a vyrazit na zteč."

Právo v rámci popisu včerejšího mítinku cituje i z vystoupení kladenského kandidáta Dana Jiránka: „Chci představovat modré světlo na konci oranžového tunelu." Poněkud zvláštní barvocit, řekl bych. Nevím, jestli se v situaci, kdy jedeme oranžovým tunelem k něčemu modrému, dá mluvit o světle, samozřejmě pokud oranžová není výjimečně tmavá a modrá zase hodně světlá. Nebo je v tom tunelu prostě zhasnuto a atypický tunel oranžový se pro oko stává prachobyčejným černým. Stejný deník se ptal Petra Bendla, zda „přemýšlí i o změně na postu premiéra", odpověď začíná slovy: „To neumím říct." Dovolím si to za PB doobjasnit. Nepřemýšlí. Člověka, který na otázku, jestli přemýšlí o X, odpoví, že to neumí říct, totiž nelze podezírat z toho, že přemýšlí  - o X i o čemkoliv jiném. Právo nabízí ještě jeden materiál pro menší rejpanec. Alexandr Mitrofanov komentuje situaci v ČSSD na Ústecku - volebním lídrem tam byl Jaroslav Foldyna, který se ale nedostal do týmu, jenž má vyjednávat o krajské koalici. Po menší bouři tam byl z centra dosazen, nikoliv ale jako vůdce, nemluví se o něm ani jako o kandidátovi na hejtmana. Mitrofanov cituje Foldynova slova: „Stále si říkám, že bych měl líp číst toho Machiavelliho! Ale začnu, přečtu pár kapitol - a dál nemůžu..." Jestli se pan Foldyna pokoušel prokousat Machiavelliho Vladařem, tak ten spis má baj vočko sto deset stránek. Přečetl-li „pár kapitol", byl už skoro na konci. Snad to příště dá, věřím, že na to má.

K rozruchu kolem Jaroslava Foldyny píše i Jiří Leschtina v Hospodářských novinách. „Když tenhle zapřísáhlý antiparoubkovec stanul v čele krajské kandidátky, leckdo vrtěl hlavou. Teď to vypadá, že ho tam Paroubkovi lidé instalovali kvůli zdání jednoty. A už tehdy měli plán, jak ho odstřelit. Kdo bude želet takového politického dobrodruha? Dobrodruha neželíme. Ale až Paroubek potáhne v čele ČSSD do voleb, doporučujeme ostražitost. Co když se po případném vítězství nedostane do vyjednávacího týmu o příští vládě? Za  blahosklonného Zemanova ujištění, že má i nadále šanci být premiérem."

Stejný deník otiskuje i text Matěje Dlaska, vnuka Miroslava Dlaska a Ivy Militké, kteří v roce 1950 sehráli důležitou roli v zatčení Miroslava Dvořáčka, kterého měl na policii nahlásit Milan Kundera. Dlask v Kunderovu účast na tom věří. Píše, že když Iva Militká Dvořáčka na kolej pozvala, „Dlaskovi pravděpodobně došlo, do jakého průšvihu se dostala, a dostal strach, hrozný strach. Zašel za činovníkem samosprávy koleje a svým kamarádem Milanem Kunderou, kterému to sdělil. Kundera mu na to měl odpovědět: ‚Neboj se, Táso, my to zařídíme.‘ (Tuto větu mi sdělila Iva Miltká, když příběh poprvé vyprávěla. Dnes si ji již nepamatuje - s rostoucím věkem zapomíná. Proto ji Adam Hradilek v rekonstrukci příběhu nemohl použít. Já však mohu.) Jak se dohodli, bohužel nevíme. Každopádně Kundera došel s ohlášením na policii a Dlask případ ohlásil straně. O Militkou se ten den postarali další studenti ze samosprávy koleje, kteří ji odvlekli do jiného pokoje a tam ji drželi, aby nebyla přítomna Dvořáčkovu zatčení."

Právo přináší velký rozhovor se synem Františka Mrázka Michalem, respektive jeho polovinu, druhá má vyjít zítra, říká v něm, že pověstný Mrázkův archiv nemá, ale že podle něj něco takového existuje. Jinak o otci mluví očekávatelným způsobem - pohyboval se nanejvýš na hraně zákona, nikdy ji však nepřekročil. „Byl jsem několikrát svědkem toho, že kdokoli přišel, ať už to byl bezdomovec nebo člověk, který měl nějaké problémy, tak mu otec vždy a rád ochotně pomohl." Taková Matka Tereza light.

Jako by těch jobovek ze světa nebylo dost, hlásí Blesk na titulní straně „válku blondýn" (Machálková versus Svobodová). Na dvoustraně anoncuje dnešní pohřeb Václava Kočky, předpokládá, že kostel na Břevnově „zalijí potoky slzí".  Asi dnes taky půjdu něco něčím zalít.