Myslím, že v noci na dnešek to bylo poprvé, kdy jsem ve snu dostával esemesky. Nevím proč, ale připadá mi to nějakým způsobem důležité, ba dokonce, módním slovem řečeno, signifikantní. Taky jsem přečetl noviny, píše se v nich hlavně o házení vajíček na Jiřího Paroubka během mítinku v Praze, fotky, reportáže, interpretace ankety. Manchester si proti Barceloně skoro neškrtl, trochu mě to mrzí. Michal David a František Janeček se pohádali... Svět se změnil. A já se dneska se Zápisníkem zpozdil o trochu víc než obvykle - člověk musí s kolegy probrat tolik důležitých věcí...
Asi nejvýstižnější text z těch mnoha, jež zkoumají příčiny a následky letících vajec, mi přijde text na komentářové stránce Mladé fronty Dnes, v rubrice určené pro výběr z blogů na Idnes.cz. Autorem je pan Kamil Krbálek, píše o sobě, že patří k „vrhačům". „Jsem klidný, mírumilovný a vysokoškolsky vzdělaný člověk, ale prostě, když potkám inženýra Paroubka, dostanu zvláštní vztek a touhu mrsknout po něm vejce. Ten vztek je zvláštní proto, že mi kupodivu činí radost, je takový primitivní, škodolibý a potutelný, jako když dráždíte někoho, kdo se nechá, a jakmile to vejce hodím, vztek se změní v salvy uvolňujícího smíchu. Hod vejcem je politický čin." Stručný komentář: Houby s octem. Méně stručný komentář: Text pana Krbálka hodně výstižně ilustruje zmatek, kteří někteří lidé mají v pojmech. Ale především limity, troufám si napsat, přístupu k životu, který nedohlédne za horizont nějakých instantních pocitů - záměrně nepíšu emocí, které jsou komplexnější a hlubší. Udělat si tak nějak dobře a pokud možno hned, vidět v příjemném pocitu dostatečné odůvodnění... prakticky čehokoliv, a odmítnout všechno co ten okamžitý dobrý pocit nepřináší - tahle potřeba je možná hnací silou toho, čemu se říká konzumní společnost (nebo toho horšího z ní), zároveň ale dost často určuje i jednání lidí, kteří se považují za její kritiky, ale to už zabíhám docela daleko. Házení vajíčkem na Jiřího Paroubka někomu jistě to instantní uspokojení může přinést (otázky práva a vkusu teď ponechávám stranou, přestože jsou docela důležité). Je to velmi symptomatická hloupost, když někdo tohle okamžité dělání si dobře považuje za „politický čin". Smyslem politického činu obvykle bývá dosáhnout nějakého politického cíle anebo jeho naplnění přiblížit. Pokud mám ten včerejší virvál poměřit kritérii politického činu, nevychází mi z toho nic jiného, než že vrhači při samém tom honění příjemných zážitků Jiřímu Paroubkovi pomohli. Pan Krbálek přitom v textu dál píše, že by si nástup ČSSD do vlády nepřál. Dokázali následující: vymazat sporné momenty, které včerejšku předcházely (podivné zásahy podivných lidí, proti demonstrujícím, kteří předsedu ČSSD fyzicky nijak neohrožovali). Z nezvládnutých Paroubkových emocionálních reakcí a události předcházejících mítinků, udělali jakési přípravné testy před velkou zkouškou, v níž předseda ČSSD nakonec obstál - situaci na pódiu u Anděla, zvládnul, nijak se neztrapnil. Kvůli včerejšku se nikdo nemohl rozhodnout, že Jiřího Paroubka volit nebude, je ale docela možné, snad i pravděpodobné, že včerejší mítink ČSSD nějaké nové voliče přinesl. Jako by fakticky potvrdil Paroubkovo vidění světa - zastánce prostých lidí, to dostává od pražské mládeže ve značkovém oblečení, na cestě za volebním úspěchem se musí potýkat se zákeřností soupeře, který se neštítí ničeho... Je docela případné, že celá ta akce vznikla na Facebooku, který tolik lidí používá k tomu, aby svoje momentální pocity „globalizovali", a který je místem, kde existuje velká nabídka postojů k okamžitému a snadnému zaujetí (ano, jsem tam taky). Víc už mu skutečně pomoci nemohli. Update: Jak jsem se rozepsal o těch hlubších (tedy podle mě) souvislostech, zapomněl jsem napsat to nejsamozřejmější - jestli někdo nachází uspokojení a dobrý pocit v tom, že jako člen docela velkého davu ponižuje jednotlivce, který nemá možnost nějaké efektivní obrany, je to docela velká ubohost.
Z komentářů: Alexandr Mitrofanov v Právu: „Není v této chvíli v domácí politice palčivější téma než způsoby, které zvolili odpůrci ČSSD. Je třeba jasně oddělit lidi, kteří přijdou na mítink ČSSD s letáky či transparenty vyjadřující odlišný názor, ale nijak shromáždění neruší, od vrhačů vajec, vypouštěčů kol u aut ČSSD (včera v Praze) či metačů psího lejna na příznivce soc. dom. (též pražská událost)." Odlišovat by se nepochybně mělo, jenomže se trochu bojím, že včerejšek znamenal vykročení k tomu, aby různé ochranky nebo policie právě tohle dělat přestaly. Martin Hekrdla ve stejném deníku s mírou vkusu nijak překvapující reaguje na výroky, podle nichž si Paroubek může za vajíčka sám. „... oběť je prezentována v roli viníka. (...) No, podívejte se na toho Žida, on se ještě brání a kope. Neslýchané." Uffff...
Martin Zvěřina v Lidových novinách: „Nikoho od listopadu 1989 v Česku tak nevypískali a neponížili jako včera Jiřího Paroubka. Do štěpánovské pózy se vmanévroval svým papalášským chováním a slovníkem a také tím, že mladé voliče pejorativně nazývá dětmi, čímž je v odporu utvrzuje. (...) Paroubek si musí odpovědět na otázku, proč se tohle Zemanovi ani Špidlovi nestalo." Jasně, každý svého štěstí strůjcem, ale platí to i pro ty vrhače. Krátký rozhovor s Jiřím Paroubkem má MfD, byl dotázán na billboardy, kde jeho strana vypichuje příjmy politiků ODS. „To je ale něco trošku jiného. Závist je trošku jiná emoce než ta, která vede někoho k tomu, aby provedl fyzický útok." Těžko v té sentenci nevidět implicitní přihlášení se k názoru, že pracovat v kampani se závistí je OK.
Hospodářské noviny anoncují rozhovor s Jiřím Janečekm, který v deníku zřejmě brzy vyjde. Ředitel ČT v něm tvrdí, že existuje politická dohoda o jeho odvolání. Místopředseda ODS Ivan Langer měl poté (po odvysílání reportáže o vyšetřování přeběhnuvšího poslance Wolfa - pozn. aut.) Janečkovi říct, že konkurz nevyhraje. Langer to odmítá, Janeček to ale v rozhovoru nepopřel."
Blesk se pohoršuje nad tím, že Serena Williamsová nosí na kurt šperky v hodnotě pouhých 5000 korun („levné cetky"). A to kolegové netuší, kolik stálo moje sako.
