Těžko, přetěžko se dneska profesionálnímu čtenáři noří do oceánu písmenek. Skládají se nicméně do slov o schválených misích, možná skrečovaných plánech výstavby radaru, Kaplického knihovně a šrotovném. Slovo je to pěkné, autor má trochu pocit, že by si dávku s právě takovým názvem zasloužil.
Lidové noviny na titulní straně referují o záměru ministra Kocába vykoupit pozemky na dvou místech, kde na Moravě byly za protektorátu koncentrační tábory, odkud byly čeští Romové posílání do Osvětimi. Kocáb přiznává, že na koupi někdejšího tábora v Letech stát nemá. Zbyněk Petráček k tomu ve sloupku s ironií podotýká. „... vláda se i v těchto věcech chová podle modelu ‚jistě, pane ministře‘. Bude-li pieta za dvacet milionů v Hodoníně u Kunštátu, Kocáb se může cítit jako vítěz a na Lety se alespoň na čas zapomene." Všechny deníky na titulních stranách referují o článku v britských Timesech, podle něhož Barack Obama hodlá vyměnit plán protiraketové obrany za dohodu s Ruskem o jaderném odzbrojení. V Hospodářských novinách se k tomu vyjadřuje „koprodukční" komentář Tomáše Němečka a Petra Kamberského. „Americkému prezidentovi se může snadno stát, že do otevřených dlaní uchopí jen vzduch. Vždyť Írán zatím jako odpověď předvedl, že by uměl odpálit raketu dlouhého doletu. Autoritářské režimy vnímají vstřícnost jako změkčilost - Kennedy by mohl vyprávět. Síla Ameriky i celého Západu ale byla a je v tom, že odmítnutou ruku umí taky v pravý čas zatnout."
Alexandr Mitrofanov v Právu komentuje odklad hlasování o lisabonské smlouvě v parlamentu. Hraje podle něj do noty ČSSD. „Všechno, co se odehrává v těchto dnech, a nejen v souvislosti s lisabonskou smlouvou, vnímají navíc v Lidovém domě jako součást příprav na volby do Evropského parlamentu. Soc. dem. má stále problém s oddaností svých voličů myšlenkám evropské integrace. Stav se sice podle průzkumů zlepšil, přesto má voličstvo občanských demokratů k EU vřelejší vztah. (...) Odklad ratifikace Lisabonu ale dává ČSSD možnost oslovit také proevropské voliče ODS tím, že strana, kterou volí, není s to vybřednout z vnitřní krize a naopak zatahuje celou zemi do pozice evropského outsidera."
Na nedostatek publicity si opět nemůže stěžovat David Rath, deníky si všímají obálky dnešního Reflexu, kde je středočeský hejtman dotvořen do podoby Adolfa Hitlera. Mladá fronta Dnes zase ilustruje způsob jeho administrování příkladem ze školství. Krajská rada by v pondělí měla jednat o hejtmanově návrhu snížit osobní ohodnocení šedesáti ředitelům středních a vyšších odborných škol v kraji. Udělali totiž strašnou věc. „V prosinci David Rath poslal 107 ředitelům žádost, aby uspořádali mezi studenty anketu o názvu univerzity (hejtman chce v kraji jednu novou zřídit - pozn. aut.). Vyhrál název Královská univerzita Střední Čechy, avšak na krajský úřad se Rathovi vrátily odpovědi jen ze 44 škol. (...) Pokud se někdo ozve, že se mu trest zdá přísný, může přijít o místo. ‚Určitě se pak podíváme, jak tu školu vede. Protože člověk, který se pozastavuje nad tím, že je potrestán za to, že nesplnil příkaz, tak ten člověk je asi z jiného světa.‘" V tomto případě ten příkaz zněl vytvářet potěmkinovskou iluzi tvořivé reakce „lidu" na Rathovo úřední zadání, ukázat, že lid a hejtman jedno jsou. Vlastně pro tu „královskou" univerzitu vybrali asi ten nejlepší název. A pokud jde o toho Hitlera... Už s tím začíná být trochu otrava. David Rath jistě je tím nejvíc viditelným a nejagresivnějším provozovatelem toho, čemu Martin Weiss v komentáři pro dnešní LN hezky říká „radikálně bezhodnotová politika". Katastrofa nacismu ale kořenila v tom, že zatímco někteří oponenti a konjunkturalističtí spojenci Hitlera měli za někoho podobného - tedy za politika, který nemyslí vážně to, co říká, jenom cynicky manipuluje lůzu, aby dostal její hlasy. Naneštěstí to tak ale nebylo a Hitler ty svoje „hodnoty" bral naprosto vážně. V tomhle ohledu k němu má David Rath hodně daleko.
Ministr vnitra Ivan Langer ukázal redaktorce ČT prostředníček. Právo v té souvislosti konstatuje, že se „s vulgárními gesty ve sněmovně roztrhl pytel". V rekapitulaci deník píše, že „poprvé vztyčený ukazovák nasměroval přímo v jednacím sále sněmovny Topolánek k lavicím opozičních poslanců". Hnidopišská poznámka: vztyčené prsty se směřují většinou ke stropu, vztyčujeme-li v exteriéru, tak k nebi. Že se pan ministr chová jako pubertální křupan, je zase jiná věc.
Šíp ve dvou textech referuje o angažmá trenéra Lavičky v klubu FC Sydney. Titulky znějí „Lavička skočil do klokaní kapsy" a „Lavička bude trénovat v ráji". Tahle spontánně vzniknuvší lokalizace ráje je exotická a velmi blízká zároveň. Většina z nás sice má do klokaní kapsy daleko, na druhou stranu je zřejmě nejvýraznější charakteristikou ráje povědomé „smrádek, ale teploučko".
