Nejvíce vydělají lidé z Vinohrad, nejméně z Michle

Nejvyšší výplatu v Praze dostávají obyvatelé Královských Vinohrad, nejméně si vydělají lidé z Michle. Údaj je ovšem starý přesně sto let. V týdnu od 19. října 1909 se také konečně znova sešel rakouský parlament. Za největší noční výtržníky a opilce mezi univerzitními studenty považovali Pražané studenty z Chorvatska.  

Zlaté Vinohrady (19. října 1909)

Na Královských Vinohradech činila v roce 1909 průměrná zaměstnanecká mzda 25 korun týdně. Nejhlouběji do kapsy měli v Michli, tady se dalo za týden vydělat jen 17 korun. Aby si čtenář mohl udělat představu o reálné výši tehdejších platů, připomínáme několik dobových cen. Tahací harmonika od firmy Hanuše Konrada přišla na 4,80 K, zlatý prsten u vídeňského klenotníka a hodináře Maxe Böhnela na 5 K, celoroční předplatné exkluzivního obrazového časopisu Zlatá Praha na 5 K, dámský límec z velbloudí srsti na 12 K, kilogram šunkového salámu na 1,80 K, 25 vuřtů na 2 K, domek v Dubči u Prahy na 4 tisíce korun či kilogram sladové žitné kávy na 64 haléřů.  

V těsném závěsu za obyvateli Vinohrad byli zaměstnanci fabrik na Novém Městě (23 K) a na Žižkově (23 K), následováni dělníky z Nuslí (22,50 K) a Vršovic (21,60 K). Tabulku uzavírala pražská čtvrť Michle (17 K) a jen o něco málo více se dalo vydělat na Břevnově (18 K) či v Krči (18,50). Výpočet průměrné mzdy byl stanoven ze vzorku 1179 zaměstnanců, do statisticky tedy nebyly zahrnuty výdělky živnostníků a podnikatelů. Nejnižší zjištěná týdenní mzda u zaměstnanců činila v roce 1909 12 korun týdně, nejvyšší 45 korun za týden, průměrný plat na celém území Prahy byl stanoven na 20 korun. Na venkově bylo  hůře. Tam se výdělky leckde pohybovaly i v rozmezí 5 až 7 korun týdně. Zajímavé je i porovnání s dneškem. Praha je stále místem s nejvyššími výdělky v zemi a při porovnání pražských obvodů se nejvíce vydělává v Praze 2. Právě do tohoto obvodu patří část Vinohrad, což znamená, že exkluzivita této čtvrti je trvalá. Nejméně se dne vydělává v Praze 9 (Vysočany, Libeň, Prosek, Střížkov, Hrdlořezy a Hloubětín).   

Parlament jednal 15 minut (20. října 1909)

Ve Vídni začalo zasedání parlamentu. Poslanci se sešli poprvé od července, kdy byla schůze ochromena obstrukcemi. V průběhu roku 1909 se „zástupci lidu" na říšské radě vůbec více rvali, než jednali. Připomeňme, jak to v parlamentu vypadalo třeba 5. února 1909: „Asi šedesát poslanců se válelo a rvalo v jednom klubku. Poslanec Lisý k tomu hrál na trumpetu, poslanec Fresl na činely a další čeští radikálové pískali na píšťalky nebo s radostným řevem mlátili do sněmovních lavic." Nové zasedání parlamentu bylo proto očekáváno s napětím. Poslanci se sice  neporvali, nicméně vydrželi jednat pouhých 15 minut a „následkem panujícího hluku" byla schůze přerušena na 48 hodin.

Sebevražda na Olšanech (21. října 1909)

Šedesátiletá majitelka mydlářského obchodu Anna Isabela Kirnigová se ve čtvrtek 21. října 1909 pokusila o sebevraždu na pražských olšanských hřbitovech. „Kolem 4. hodiny odpolední požila v sebevražedném úmyslu silnou dávku lysolu na IV. Olšanském hřbitově VI. oddělení a byla zde hřbitovním zřízencem nalezena již v bezvědomí." Záchranáři ji sice odvezli do vinohradské okresní nemocnice, tam však 23. října zemřela.  

Ve Vídni se méně chlastá (22. října 1909)

Zatímco v Praze spotřeba piva stále mírně stoupala, vídeňští statistikové spočítali, že průměrný obyvatel hlavního města habsburské říše už vypije jen 140 litrů piva ročně, přičemž v roce 1899 to bylo 180 litrů piva. Příčin bylo více, mimo jiné se prý zvedla pracovní morálka ve fabrikách: „Odstraněním přestávek dopoledních a odpoledních v továrnách byl četným hostincům odňat hlavní zdroj příjmů." Vídeňáky prý také hodně ovlivnila agitace „protialkoholního hnutí". Prudce navíc stoupala obliba kaváren a cukráren na úkor pivnic.

Z Jedové chýše (23. října 1909)

Jedová chýše se říkalo známé pražské krčmě, ve které nebylo daleko pro ránu. V noci ze soboty 23. října na neděli 24. října 1909 se tady porval dlaždič s dělníkem. „V jedové chýši v Praze II. č. 446 v noci na neděli o 2. hodině se při rvačce pobodali na rukách 27letý dlaždič Josef Kastner a dělník František Fiala, oba z Nuslí. Ve všeobecné nemocnici jim poskytnuta první pomoc, načež se odebrali domů."

Chorvatští výtržníci (24. října 1909)

V noční Praze šlo o nervy. Když neřádili dlaždiči, udělali kravál studenti. Nejčastěji studenti chorvatští, kterých bylo v Praze mnoho desítek, neboť Chorvatsko bylo součástí mocnářství. „Obyvatelstvo pražské není však povinno trpěti, aby bylo kvůli malému zlomku vysokoškolského studentstva a jeho pijáckým zvykům ustavičně obtěžováno nočním povykem, který přesahuje velmi často meze nepřístojných žertů," kritizoval chorvatské studenty v Praze deník Právo lidu.