"Český agrárník Sojka uchopil německého agrárníka Mayera za vlasy a cloumá jím," to je malá ukázka z dobové reportáže z českého sněmu v Praze. 15. října 1908 se totiž v parlamentu odehrála hromadná pranice. Týden od 13. do 19. října 1908 přinesl i velké důlní neštěstí a epidemii spály.
Sto mrtvých v dole (14. říjen 1908)
Chorzów v Polsku. Mnozí Češi o tomto zapadlém koutu „kdesi na východě Evropy" slyšeli poprvé minulý týden v souvislosti s fotbalovým utkáním mezi Českou republikou a Polskem. V roce 1908 patřilo město k Německu a neslo název Königshütte. Večerní vydání listu Hlas národa z 14. října 1908 přineslo z Chorzówa strašlivou zprávu o důlním neštěstí: „Třem stům horníkům zamezen byl východ z dolu. Jest domněnka, že všichni zahynou, Dosud vytaženo bylo 70 mrtvol. V okolí jest velký rozruch a zděšení. U dolu odehrávají se srdcervoucí scény."
Rozmlácený parlament (15. říjen 1908)
„Český agrárník Sojka uchopil německého agrárníka Mayera za vlasy a cloumá jím. Němečtí poslanci spěchají Mayerovi na pomoc, vyzdvihují ho na ramena a pomáhají mu v útěku." Ne, nejde o popis hospodské veselice za účasti poslanců českého sněmu. Takto novináři líčili dvanáctou říjnovou schůzi českého parlamentu, na které se dosud slovní česko-německé půtky proměnily v hromadnou rvačku, při které sněmovnou lítaly stoly, lavice i kalamáře s inkoustem.
„Schůze skončila za hnusné hospodské rvačky, při níž se poslanci bili, políčkovali, rvali svým sokům vlasy, rozbíjeli nábytek," konstatovalo v rozladěném úvodníku Právo lidu. 
Sociálnědemokratický deník kupodivu nestranil českým ani německým poslancům, ale chování všech poslanců zobecnil jako „ničemné dílo". Příčinu ke rvačce sice dali němečtí konzervativní poslanci, kteří dění ve sněmovně protahovali sáhodlouhými obstrukcemi, ale
Právo lidu odsuzovalo i prchlivost českých poslanců, které rovněž označilo za „nacionální štváče". Za jediné možné východisko z krize pak sociální demokraté považovali rozpuštění dosavadního sněmu, který byl zvolen jen částečně svobodnými volbami do takzvaných kurií, a vyhlášení nových zcela demokratických voleb, jaké už v roce 1907 proběhly do říšského parlamentu ve Vídni.
Dobové noviny popisovaly parlamentní rvačku hned na několika stranách, událost vytlačila většinu dalších denních zpráv. Právo lidu například podrobně popisovalo, jak se německý poslanec Wolf s výkřikem „bídný pse" vrhnul na českého polance Kartu. Rána střídala ránu. Český agrárník Douša rozmlátil stůl pro stenografa. Poslanec Švehla se rval s poslancem Schreinerem, Klofáč s Glöcknerem a společně s dalšími rváči vytvořili „husté klubko zmítajících se těl". Poslanec Josef Babánek marně tišil dav výkřikem: „Největší lotry poslali sem z knajp a putyk!" Ve čtyři odpoledne proto předseda sněmovny prohlásil schůzi za skončenou, ale nikdo ho neslyšel. Zvonil tak prudce, že se držadlo zvonku urvalo a poslanci pokračovali v bitvě.
Vláda uzavírá parlament (16. říjen 1908)
Zprávy o bitvě ve sněmovně se rychle šířily Prahou a přecházely v pouliční rvačky mezi Čechy a Němci. Další schůze sněmovny, která měla začít dopoledne 16. října v 11 hodin, byla odročena. Rozhodla o tom rakouská vláda. „Na základě nejvyššího zmocnění počínaje dnešním dnem byl sněm Království českého odročen," prohlásila vláda s podotknutím, že Vídni jde především o zajištění veřejného pořádku.
Spála a záškrt na Žižkově (17. říjen 1908)
Zatímco v centru Prahy se odehrávaly četné strkanice mezi Čechy a Němci, Žižkovem se šířila epidemie spály. „Největším pařeništěm této nemoci jsou žižkovské školy," konstatoval pražský tisk. „Ke spále přidružila se nyní stejně nebezpečná infekční nemoc záškrt. Před 3 dny onemocnělo touto nemocí děvče, navštěvující školu v Cimburkově ulici a včera zachvátila ta samá nemoc vedle sedící děvče."
Rvačky v ulicích, první oběť (18. říjen 1908)
V neděli 18. října byla celá Praha na nohou, volný den se proměnil ve všeobecnou vřavu, Češi se opět prali s Němci a policie byla téměř bezmocná. Právo lidu dokonce policii obvinilo, že nezasahovala záměrně, neboť si prý přeje, aby „bouře trvaly dále a rostly ještě do větších rozměrů". Pouliční šarvátky se neodehrávaly jen mezi Čechy a Němci, ale získávaly i politický charakter, když příznivci nacionálních stran bojovali se sociálními demokraty. Při nedělních demonstracích v Teplicích dokonce po ráně kamenem do hlavy zahynul sociální demokrat Königsmark. „Strašlivá však byla odplata za tento útok," uvedlo Právo lidu. Němečtí sociální demokraté rychle zorganizovali odvetu a těžce zranili osm německých nacionalistů. „Dvacet minut trvala výplata, udělená německým nacionálům," konstatovalo Právo lidu o teplických událostech.
Vytlučená okna, tasené šavle (19. říjen 1908)
„Část hochů odebrala se z Václavského náměstí do ulice Na Slupi, kde vytlučena okna v německých univerzitních ústavech," popisovaly noviny řádění českých nacionalistů v průběhu pondělního večera 19. října 1908. Policie tentokrát poprvé rázně zasáhla, za což byl policejní sbor zkritizován médii. „Největší část demonstrantů z Václavského náměstí byla hrubě vytlačena Mezibranskou ulicí, kde šavlemi zraněno několik osob." Okna německé školy byla vytlučena i v Českobratrské ulici, i tady musela policie proti běsnícímu českému davu zasáhnout tasenými šavlemi. „Strážníci tasili šavle i při zatlačování zástupu v Jindřišské ulici."
Foto: archiv
