Událostí týdne se stala záhadná vražda pražského policisty Jana Bartoše. Ta se odehrála ve středu 11. srpna 1909 mezi čtvrtou a pátou hodinou ráno na cestě u vily Bělka na rozhraní Nuslí a Pankráce. "Lupič na Bartoše z nepatrné blízkosti vypálil ránu z revolveru do hlavy nad pravým uchem," záhy informovaly všechny pražské deníky.
Vila Bělka, romantizující stavba s nepřehlédnutelnou věžičkou, stojí v Praze dodnes. Jen málokdo ale zná okolnosti tragické události, která se před sto lety přihodila u jižního plotu vily. "Za ranního šera se odehrál u plotu vily Bělka zápas na život a na smrt mezi neznámým dosud lupičem a policejním strážníkem Bartošem. Strážník padl v tomto boji. Teprve po půlhodině ho našli v těchto liduprázdných končinách lidé a zvěst o tom letěla bleskurychle po celé Praze a zástupy lidí hrnuly se na pole u Bělky k hrůznému divadlu," rozepisovali se novináři o podrobnostech celé události.
VŠECHNY ČLÁNKY RUBRIKY STOLETÝ EXPRES NAJDETE ZDE
Kdo z Pražanů se nedostavil k „hrůznému divadlu" přímo na místo činu, dostal stejně "hrůzyplný" popis na stránkách svých oblíbených novin: "Polou na cestě, polou na strnisku ležela tu bez vlády mrtvola statného muže v policejní uniformě a na hlavě zela rána, z níž vytékala krev s mozkem."
Pomsta podsvětí
Na místě byly nalezeny dva záhadné předměty. Housle v černém pouzdře a velký hnědý kufr, který mimo jiné obsahoval mužský kožich či fotoaparát. Policie usoudila, že předměty byly někomu ukradeny, a tím také dospěla k možnému vysvětlení vraždy. "Okolnosti, které byly dosud o zločinu vyšetřeny, s určitostí ukazují k tomu, že Bartoš byl zabit při zápasu s lupičem, prchajícím se svou kořistí někam do úkrytu." Policii se však v průběhu dalších dnů majitele ukradených věcí najít nedařilo, takže pražský lid spíše věřil verzi, že se podsvětí zbavilo příliš aktivního policisty.
"Bartoš měl mezi příslušníky zlodějského cechu špatnou pověst. Byl znám jako energický a nebojácný muž, horlivý ve své bezpečnostní službě. Několikrát mu různí pověstní lupiči hrozili, že ho sprovodí se světa," uvedl pražský tisk. Po Praze prý dokonce běžela šeptanda tohoto znění: "Už ho dostali pod ránu!" Třiatřicetiletý Bartoš, otec malé dcery, sloužil u policie téměř osm let a na Pankráci i v Nuslích byl znám jako obětavý a ochotný strážník.
Vraždil motocyklista?
K objevu zavražděného strážníka nejvíce přispěl zelinář Mareček z Pankráce. "Ráno jel s ručním vozíkem do trhu. Náhodou se ohlédl k vile a spatřil tu u plotu ležeti hnědý kufr a housle v černém pouzdře." Na nález záhy upozornil strážníka číslo 812, který pak u vily našel nejen popisované předměty, ale se zděšením i zavražděného kolegu. Desítky policistů vzápětí zahájily pročesávání okolí a výslechy obyvatel.
Za nejcennější úlovek považovali policisté svědectví pekařského pomocníka Josefa Koroptvičky, který ve čtvrt na pět ráno přecházel z Nuslí na Pankrác a potkal podezřelou osobu s kufrem a houslemi, která zahnula směrem k vile Bělka. Podle popisu svědka měl být údajný vrah stár asi 26 let, byl opálený v obličeji, měl černé vlasy a černý knír a na nohách spínací holinky, jakých používají motocyklisté.
Podezřelý recidivista Lukeš
Policie se pustila do zatýkání starých známých firem. Popisu svědka nejvíce odpovídal mnohokráte trestaný Alois Lukeš z Pankráce. Domovní prohlídka v jeho bytě pak přinesla senzační odhalení, neboť byt byl naplněn kradenými starožitnými předměty z vily Bělka, které se ztratily po zatím nevyšetřené krádeži z března 1909. Ve vile totiž žil vášnivý sběratel starožitností a zároveň majitel prýmkařského závodu v Jungmannově ulici. U Lukeše byly například nalezeny staré pistole a dýky. Lukešova žena se zapřísahala, že její druh byl po celou noc doma, Lukeš nicméně zůstal v policejní cele.
Amerikanizace Prahy
Vražda strážníka notně otřásla pražskou veřejností, neboť Praha byla stále nebezpečnějším místem k žití. "Případ, který opětně rozrušil celou Prahu i daleké okolí, je novým článkem v řetězu jevů, které jsme vždycky označovali za následek systému, jaký v pražské bezpečnostní službě zavládá. V poslední době se pražské bezpečnostní poměry přímo amerikanisují. Co chvíli čteme o odvážných krádežích, o přepadeních a útocích na chodce i policejní strážníky, co chvíli doslýcháme se zprávy svědčící o tom, že pražské policii přerostla zločinnost přes hlavu," přemítalo se v denním tisku.
Foto: Ivan Motýl
