Smrt houbařů
Houbařské žně vypukly a lidé opět umírají na otravy

15. červenec 1912: "Veliký jest letos počet obětí otravy houbami," oznamoval dobový tisk právě před sto lety.

V roce 1912 byla houbařská sezona v plném proudu už v půli července. "Tak zvaná výživnost hub je příliš problematická, nežli aby kdo vydával kvůli houbám všanc své zdraví a po případě i život!" To je varování s vykřičníkem, které v úterý 16. července 1912 otiskl deník Národní politika. Předchozí dny totiž přinesly četné otravy.

Dvě oběti z Hluboké

A nebylo ani třeba chodit do lesa. "V sobotu koupil si jeden zřízenec Grandhotelu v Hradci Králové košíček hub od ženy, která ho ujišťovala, že houby zná a že prodává jen hříbky. Po požití hub byl zřízenec stížen velikými bolestmi a přivolaný lékař shledal, že jde o otravu houbami. Včasná pomoc zachránila zřízence od těžší úhony."

I další z víkendových případů ještě dopadl dobře. "V neděli pojedla nasbíraných hub pětičlenná rodina skaláka Františka Studničky ve Vokovicích a všichni členové rodiny se roznemohli za příznaků otravy. Byli dopraveni do všeobecné nemocnice."

Houbařská sezona v létě roku 1912 si však vybrala i mimořádné množství smrtelných obětí, jak opět upozorňovala Národní politika. "Veliký jest letos počet obětí otravy houbami. Nejnověji oznamuje se neštěstí z Hluboké. Tomáš Krlín ze Zámostí se svou ženou Kateřinou zemřeli po několikadenním utrpení po požití jedovatých hub, které si sami nasbírali. Oba manželé pocítili následky otravy již záhy po požití hub, ale neobrátili se o pomoc lékařů. Teprve po dvou dnech krutých bolestí poslali pro lékaře, ale bylo již pozdě - otravě podlehli."

Mizerné znalosti o houbách

Znalosti hub nebyly před sto lety nijak ohromující. To dokazují i četné články z dobového tisku, jejichž obsah by dnešní houbaře hodně udivil. Například následující rada z Národní politiky je dosti problematická a určitě neplatí třeba pro muchomůrku zelenou. "Dobrý prostředek, jímž jedovatost hub aspoň zhruba ztrácí zhoubné účinky jest, že houby dají se na okamžik do vařící vody. Prostředek ten je jednoduchý, bez nákladů i ztráty času a houby neutrpí jím znatelně na své chuti."

A protože v létě před sto lety nastala nebývalá úroda hub, sbíralo se kdeco. Bohužel, s tragickými následky: "Matka dělníka Fr. Odstrčilíka ve Velkém Lukově u Fryštáku připravila onehdy houby, jež pak požila se synem. Dva dny na to počal si Odstrčilík naříkati na velké bolesti v žaludku, ale lékařská pomoc již přišla pozdě. Podlehl otravě a také jeho matku nepodaří se zachovati při životě." 

Následující příběh z léta 1912 nepotřebuje bližší komentář. "Tři osoby otráveny houbami. K tragickému případu v rodině strojníka Martina Volka dodáváme podrobnosti. Jaké vlastně houby přinesl 28letý Jan Volek z nedělního výletu, není ještě známo. Volkovi se domnívali, že to jsou holubinky nebo žampiony a naprosto nikdo z nich nepozoroval, že by snad měly špatnou chuť. Naopak! Dle svědectví samotné paní Volkové byly houby výborné a muži si je při jídle velice chválili! A právě tato okolnost zachránila hospodyni život. Jako dobrá manželka a matka vzala si z připravených hub jen málo a ponechala většinu mužským. Strašná ironie osudu se jí však za tuto mateřskou dobrotu nelítostně vymstila. Dnes je bez manžela a bez dvou synů, k nimž se připínaly všecky její naděje do budoucnosti!"