Zmrzlí lapkové
Kradou, aby se před krutými mrazy uchránili v base

5. únor 1912: "Zaplať pánbů!" Tak děkovali soudcům zmrzlí pražští zlodějíčci, kteří se v třeskutých mrazech dostali do pankrácké věznice.

Denně bývali hosty pražských soudních síní. Zmrzlí, hladoví a hlavně nedočkaví, kdy už je soudce pošle do vytopené cely na Pankrác. "Takový tulák bez přístřeší a práce, kterého strážník zadržel na ulici zkřehlého a hladového pro žebrotu, řekne soudci po odsouzení: - Zaplať pánbů! A vyznívá z jeho hlasu opravdová radost, že má zase několik dní postaráno o byt a že se nemusí plahočiti v třeskutém mrazu pod širým nebem," komentoval osudy těchto strádajících Pražanů soudničkář Národní politiky 5. února 1912. A přidal tři případy ze soudní praxe pražského okresního soudce Němce, všechny projednávané 4. února.

Za žebrání čtyřiadvacítka v chládku

"Každý má jinou methodu, jak by na sebe upoutal pozornost bdělého ramene spravedlnosti," uvažoval soudničkář nad příběhy "tří potulných ptáků, kteří dají Praze vale, jakmile se rozehřeje sluníčko".

Prvním souzeným byl mladíček Josef Gusbach, dosud netrestaný. Na otázku, proč v pražských ulicích žebral, odpověděl: "Na venku teď žádná práce není a v Praze také ne. Ale jíst se chce, tak jsem se postavil na ulici a natahoval ruku. Za chvíli mne strážník sebral." S trestem však asi Gusbach spokojen nebyl. Za žebrotu se dostal do vězení na pouhých 24 hodin.

Soudce se řídil zákonem č. 89 z roku 1885, který mimo jiné říkal, že "kdo na veřejných místech nebo dům od domu žebrá nebo ze zahálčivosti dovolává se veřejné dobročinnosti", bude potrestán tuhým vězením od osmi dnů až do tří měsíců. V případě Josefa Gusbacha tedy soudce vynesl rozsudek pod spodní hranicí sazebníku. V dalších dnech totiž musel řešit desítky podobných případů a jistě měl pokyn, že pankrácká věznice není nafukovací.

Krádež byla jistější

Lépe dopadl tulák Václav Hubínek z Kladna, který se rozhodl pro drobnou krádež, které bývaly trestány přísněji než žebrání. "V Železné ulici u Fischera měli košík zrovna na schodech, tak jsem tam hrábl a vzal jsem čtyři páry punčoch. Ale to jen tak. Co bych s tím dělal." Hubínkovi se ovšem soud postaral o přístřeší a teplou stravu až do konce zimy. Odsouzen byl na pět neděl a jediným negativem na vyneseném rozsudku bylo zpřísnění trestu o pět postů, což znamenalo, že jednou týdně se Hubínek k jídlu nedostal ani v kriminále.

Třetí případ, který 4. února 1912 řešil soudce Němec, se týkal tuláka Hugo Krause. Ten se na Staroměstském náměstí vloudil nikým nepozorován do předsíně bytu restauratéra Šubrta a prohlížel si oblečení na věšáku. V tu chvíli byl vyrušen služebnou a za chvíli už ho vedla eskorta. Snad by ani nebyl potrestán, ovšem u soudu hrdě přiznal, že kdyby nebyl vyplašen, odnesl by z bytu kabát či zimník. Za nedokonaný úmysl nafasoval desetidenní kriminál. A prý se blaženě usmál, když slyšel rozsudek. Bodejť ne, venku mrzlo a v noci měly teploty klesnout až k minus deseti stupňům.