Ten, kdo si před 40 lety, 29. listopadu 1970, zapnul po osmé večer první program západoněmecké televize, nemohl tušit, že je přítomen zrodu obrovského hitu. Kriminální seriál Místo činu, projekt původně zamýšlený na dva roky, se do dnešních dnů dočkal bezmála 800 epizod a vystřídalo se v něm přes 70 více či méně bystrých a charismatických vyšetřovatelů. I na českých televizních obrazovkách se pravidelně objevuje již od dob Husákova režimu.
Za zrodem dnes nejsledovanějšího televizního seriálu v Německu stála jednoduchá snaha ARD (sdružení regionálních německých televizí) konkurovat druhému veřejnoprávnímu kanálu ZDF, který tehdy vyráběl celkem populární pořad Der Kommisar. Aby se ušetřily náklady, měla do nedělního vysílacího času na ARD (prvním programu) každá z členských televizí pravidelně přispívat kriminálním příběhem ze svého regionu. Celý projekt byl odstartován tak rychle, že do něj byly zpočátku jen začleňovány již hotové filmy. Teprve časem se prosadila jednotná délka epizod (asi 1,5 hodiny) i stálí hrdinové v jednotlivých městech.
To už se ale na scéně pravidelně objevoval dodnes nejpopulárnější komisař Schimanski alias Schimi v podání Götze Georga, který nakonec vystupoval v letech 1981 až 1991 v celkem 29 epizodách. Do srdcí diváků (a hlavně divaček) se drsný duisburský polda zapsal i přesto, že nevyřešil nejvyšší počet případů. Nejúspěšnější byl v tomto směru jeho saský kolega "důchodce" Bruno Ehrlicher (hraný známým německým hercem Petrem Sodannem), který s parťákem Kainem rozlouskl celých 44 zapeklitých záhad. Z těch, co jsou stále ve službě, je dnes nejzkušenější Lena Odenthalová, která pronásleduje zločince v Ludwigshafenu již od roku 1989.
V současné době působí televizní komisaři na 16 místech. Jsou mezi nimi mladí i staří, velcí drsňáci, přitažlivé ženy a stále častěji i vyšetřovatelé tureckého původu. Některé spolkové země, jako například Sasko-Anhaltsko či Durynsko, se musí bez jejich ochrany obejít, jinde, třeba v lidnatém Severním Porýní-Vestfálsku, je činných detektivů v sehraných týmech hned několik. Svého kolegu mají i v rakouské metropoli Vídni a dříve svými příběhy přispívali také švýcarští policisté, kteří se prý nyní chtějí do slavného seriálu znovu zapojit.
Každý z komisařů propůjčuje epizodám ze svého města vlastní rukopis a v seriálu se často objevují regionální specifika, zvyky nebo dialekty. Jeho tvůrci, mezi které v průběhu let patřila i řada slavných osobností (například režisér Nekonečného příběhu a Tróji Wolfgang Petersen), točí většinou v exteriérech, kladou důraz na dokumentární styl, věrohodnost jednotlivých příběhů a často se věnují i palčivým otázkám typu zneužívání dětí či používání nebezpečné chemie v potravinářství.
Kritikové seriálu vyčítají, že je příliš jemný, korektní, upovídaný a nemoderní. Pokud je to pravda, divákům to nevadí. Za poslední rok jich premiérové díly Místa činu v Německu zhlédlo průměrně 7,8 milionu, nejvíce ze všech seriálů vysílaných místními televizemi. Rekordní sledovanosti pak dosáhla německá kriminálka na podzim 1980, kdy si ji pustilo přes 24 milionů lidí. Není divu, že si hostování v ní kladou za čest významné osobnosti německého veřejného života i špičkoví místní herci.
