Očima Vojtěcha Ryndy
"Bezva plakát" podruhé
06.10.2016 05:45 Glosa
Citace? Výpůjčka? Krádež? Podobnost mezi vizuály k novému českému snímku Bezva ženská na krku a ke klasické romantické komedii Pretty Woman je zarážející a vede mimo jiné k zamyšlení se nad médiem filmového plakátu jako takovým.
Najděte sedm rozdílů - a abyste si na ně vzali lupu. Ano, Petra Hřebíčková má jiné boty než Julia Roberts a Ondřej Vetchý dal oproti Richardu Gereovi přednost "civilu" před kvádrem, ale až na takovéhle detaily jsou plakáty k filmům Pretty Woman (1990) a Bezva ženská na krku (2016) téměř identické.
Náhoda to být nemůže. Omyl? Těžko, velehit Pretty Woman je dobře známý po celém světě - a samozřejmě i u nás, kde snímek Garryho Marshalla o tom, jak chudá šlapka ke štěstí přišla, bývá bůhvíproč zařazován do vánočního programu televizních stanic. Pocta nebo vtip? Na to české verzi schází nějaké pomrknutí na publikum, upozornění, že jde o "meta" úroveň, pokud tedy nepočítáme doslovnou ilustraci metaforického výrazu "na krku". Laciný způsob, jak vzbudit kontroverzi, aby se o novince Tomáše Hoffmanna a Jiřího Vejdělka (jsou podepsaní například pod komedií Ženy v pokušení) více psalo a mluvilo? Nebo prostě tiché a nepřiznané "vypůjčení si" povedeného vizuálu s naivní nadějí, že to autorům projde?
Výpůjčka je relativní pojem. Pro někoho je nemístnou "inspirací" už růžový font na plakátech k filmům Marie Poledňákové Líbáš jako Bůh a Líbáš jako ďábel nebo k sérii o Bridget Jonesové, který odkazuje právě na Pretty Woman: cílová skupina je tatáž, ve všech případech jde o romantické komedie. Pro jiného je přes čáru "až" použití aktu Tona Stana Smysl pro vizuál k erotickému dramatu Showgirls (1995); zde se umělecké kvality původní fotografie a plakátu, potažmo filmového produktu sice minuly o několik pater, šlo však "aspoň" o licenci řádně zakoupenou.
Důležitost plakátů v lákání publika do kin bývá nedoceněná a mění se s dobou. V devadesátých letech, kdy u nás vznikaly první multiplexy, se návštěva kina stala součástí "výletů" do nákupních center: publikum často nemířilo na konkrétní titul a vybíralo si až u pokladny, kde tudíž plakáty hrály významnou roli. Dnes ji předstihl haló efekt na sociálních sítích. Vynikající hořká komedie Roberta Sedláčka Největší z Čechů (2010) měla tragickou návštěvnost mimo jiné i kvůli tomu, že hořká ironie jejího plakátu byla chápaná jako výtvarný amatérismus. Velkou kontroverzi v USA vzbudil chytře provokativní vizuál k filmu Miloše Formana Lid versus Larry Flynt (1996), který kombinoval hned tři citlivé motivy: sex, národní symbol a náboženství.
Prudérnost vládla (za normalizace) i u nás, jak vzpomíná výtvarnice Olga Poláčková-Vyleťalová: "Když jsem dělala Anděla s ďáblem v těle (1983), vytvořila jsem herečce Zdence Studenkové hluboký výstřih s peříčky, která něco odhalují i zahalují. To byl boj o každé peříčko! Když se dívám na Poláky, na jejich otevřenost k nahotě a erotice, alespoň v plakátech, takové provedení by tady tehdy neprošlo," řekla malířka v rozhovoru pro deník Právo. V bývalém východním bloku, zejména právě v Československu a Polsku, měl filmový plakát velkou tradici a stával se jednak respektovaným uměleckým médiem, jednak nosičem politických narážek a jinotajů. Asi nejznámější a nejkrásnější tuzemský plakát všech dob je však důsledně apolitický - a naprosto originální. K filmu Roberta Bressona Něžná (1969) ho vytvořila zmíněná Poláčková-Vyleťalová.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.