Editorial
Dagmar Havlové patří velký dík

Vážení a milí čtenáři!

První číslo časopisu TÝDEN v roce 2012 je trochu netradiční. Přinášíme vám rozsáhlý přehled toho, jaké změny nás potkají během roku v politice, ekonomice, kultuře, sportu, našich životech. Máme pro vás analýzy i předpovědi, odhady, ale především ověřená fakta, která se pro vás snažíme dlouhodobě získávat.

Věnujeme také zásadní prostor úmrtí prezidenta Václava Havla a jeho manželce Dagmar. Ženě, která už v roce 1997, kdy si ji Václav Havel vzal za manželku, rozdělila národ. Asi větší část ji v podstatě neměla ráda. Ozývaly se hlasy o tom, jak prezidenta "uhnala", že si ji vzal příliš brzy po smrti první ženy Olgy, že se k němu nehodí, že se neumí chovat a já nevím co
ještě. Možná bylo i mnohé pravda. Ale byla to právě Dagmar, tehdy ještě Veškrnová, kterou si Václav Havel vybral. Byla to ona, kterou miloval. Ona se nebála pískat při volbě prezidenta, když jejího muže urážel jakýsi pomatený poslanec za republikánskou stranu. Ona vždy seděla u jeho lůžka, když opakovaně bojoval v nemocnici o život, ona - mnohdy nekompromisně - zasahovala do jeho léčby. Ale dělala to, čemu věřila a dělala to pro něj.

Přinášíme vám na stranách 8 až 17 její příběh. Příběh životní pouti "holky z porcelánu", která se i proti veřejnému mínění stala první dámou. Za to, že stála po boku Václava Havla v dobrém i zlém, tak jak slíbila v lednu 1997 na žižkovské radnici, za to jí patří dík. A při vzpomínkách na pana prezidenta bychom na to neměli zapomínat.

Hezký týden.