Dvojitý agent Bursík

V uplynulém týdnu se stalo dost věcí, které stojí za to rozebrat. Nad všemi ovšem vyčnívaly informace o speciálně vycvičeném komandu ČEZ, které nelítostně a bez skrupulí zasahuje proti černým odběrům elektřiny.

Minulý týden se totiž dostal ČEZ do úzkých, když vyšlo najevo, že během zásahu vymahačského týmu v prosinci 2005 spáchal muž podezřelý z krádeže proudu sebevraždu. Na toto téma přinášíme rozhovor s generálním ředitelem elektrárenského molochu Martinem Romanem.

Aféra ČEZkomanda ovšem téměř zastínila jinou kauzu - přestřelku Martina Bursíka s premiérem Janem Fischerem kvůli prolomení limitů na těžbu hnědého uhlí. Rozhodně však není dobré na ni zapomenout. TÝDEN se pokusil objasnit, co vedlo premiéra k tomu, že poprvé ztratil nervy a kromě na něj nezvykle emotivního vystoupení se rozhodl použít nikoli úřednický, ale čistě politický způsob jednání. Nezaútočil na problém, ale na jeho strůjce. Tedy Bursíka.

Ten totiž nařkl Fischera a jeho vládu kvůli odložení zákona o těžebních limitech z korupčního jednání. Premiér vyletěl jako čertík z krabičky a žádá omluvu. Bursík odmítá. Vzápětí se na veřejnosti objevuje skandální informace: Bursík pracoval tři roky pro severočeské těžaře. Za konzultace dostal 1,6 milionu korun. Bylo to před sedmi lety. Proč se informace objevila teď? Kdo ji médiím přinesl? Stál za tím sám Fischer? Zajímavé otázky.

Je nezbytné si tyto otázky klást a pátrat po odpovědích. Nesmí však zakalit podstatnou věc. Bursík postavil svou politickou kariéru na boji za životní prostředí. Jedním z největších škůdců jsou právě těžaři. A ejhle, pan poctivý se jimi nechá najmout a platit. Za co? „Je to diskreditační kampaň," hájí se Bursík. To je ale v podstatě jedno. Základní fakt, že pracoval pro těžařskou firmu a jen tak mimochodem radil také tehdejšímu ministrovi životního prostředí, zůstává. Je to, jako by ochránci velryb pracovali pro velrybáře. Něco nepředstavitelného, hloupého.

Martin Bursík už není nezpochybnitelným čestným bojovníkem za přírodu. Od teď bude už navždy mít nálepku pohůnka uhlobaronů, muže možná se zajímavými idejemi, ale putnou na zádech a rukama umouněnýma od mouru.