Editorial
Poděkujme lékařům za to, že odcházejí

Vážení a milí čtenáři! 

Českem už mnoho týdnů hýbe válka lékařů s vládou. Shrňme si fakta. Průměrný plat doktora je zhruba 50 tisíc korun. Je to i s přesčasy, kterých je hodně. Ale najděte soukromou firmu, kde někdo vydělává 50 tisíc a nepracuje přesčas.

Bod druhý. Ministr zdravotnictví nabídl 2 miliardy korun, které ušetří jinde. Z toho 500 milionů sestrám a ostatnímu personálu a 1,5 miliardy lékařům. V průměru pro začínajícího lékaře pět tisíc měsíčně, pro zkušenějšího osm. Rozdělovali by je ředitelé nemocnic formou osobního ohodnocení. Ale odboráři se zasekli a jednání zkrachovala. Je to pro ně málo, chtějí peníze navíc jako pevnou část mzdy a chtějí garance, že se mohou vrátit všichni, kteří dali výpověď.

V tuto chvíli už by ministr zdravotnictví ustupovat neměl. Je proti zdravému rozumu, aby špatný lékař bral stejně jako dobrý. Kdo to má posuzovat? U soukromých lékařů to dělají sami pacienti již nyní. V soukromých nemocnicích to dělá management. Měřítko je jednoduché. Když je lékař skvělý, tak se to o něm šíří mezi pacienty obrovskou rychlostí. Pak se k němu hlásí, má plnou čekárnu - to ví snad každý, kdo někdy musel do nemocnice. A mělo by to tak být i v těch státních. A ředitel nemocnice by měl mít možnost velmi výrazně finančně ocenit kvality lékařů. V rovnostářském Česku je to myšlenka těžko prosaditelná, ale správná.

Další věcí, která by českému zdravotnictví pomohla, je zavedení nadstandardů. Určitě už mnozí z vás zažili ten pocit: dlouhé hodiny strávené čekáním v nemocnici, kdy byste rádi oficiálně nějakou částku zaplatili ze svého, jen aby už vás začali léčit. Teď to část lidí musí protrpět a ti, kteří mají známé, to zaplatí stejně, jen ne oficiálně - buď formu sponzorského daru, nebo to prostě strčí doktorovi do kapsy. Všichni to vědí, každému slušnému to přijde nesprávné, ale kdo může, ten to udělá. Stát, potažmo nemocnice z toho nemají nic.

Dovolím si teď srovnání, které je velmi nevhodné, ale společné body najít lze. Když naši reportéři začali mapovat stav prostituce v Česku, narazili na věc ve své podstatě podobnou. Všichni vědí, že prostitutky jsou. I úřadům je jasné, že v nočním kabaretu se nežehlí prádlo. Ale oficiálně prostituce neexistuje, takže se z ní neplatí žádné daně. A přitom by vynesly ročně možná i tři miliardy korun. Mimochodem, tolik chtěli původně přidat na platy i lékaři.

Zcela rozdílné profese, ale problém stejný. Chybí odvaha. Zatímco u kněžek lásky, které lze buď zlegalizovat, nebo zakázat a tvrdě postihovat, je trochu jedno, kdy a jak to nějaká vláda udělá, u lékařů je to horší.

Dvacet let tady panuje zcela nekoncepční stav. Bylo to za vlád levých, středových i pravicových. Teď konečně se může něco stát. Změnu vyprovokovali sami lékaři. Jenom musí ministr zdravotnictví vydržet a neustoupit ani o krok. Lékaři pak snad odejdou. A vláda poté bude mít jedinečnou šanci konečně něco udělat s celým systémem. A za to je třeba lékařům opravdu poděkovat.

Hezký týden!