Glosa
Bárta, kriminál a "restituce"

Je to skoro nudná zpráva: policie včera státním zástupcům navrhla, aby byl předseda poslanců Věcí veřejných Vít Bárta stíhán za korupci. Protikorupční detektivové chtějí stíhat i exvéčkaře Jaroslava Škárku.

Bárta měl podle policie uplácet právě Škárku (170 tisíc korun) a Kristýnu Kočí (500 tisíc korun), své bývalé spolustraníky. Uplácet je zločin. Hrozí mu až šest roků kriminálu. Škárka se měl dopustit jen přečinu - údajný úplatek nenahlásil hned. Hrozí mu tři roky.

Všichni se "těší k soudu". Chtějí se tam "očistit". Bárta chce předvolat svědky, které policie odmítla. Oba pánové se těší, že budou očištěni, rozumějme: těší se, že jim policie nebude s to prokázat jim vinu. Ani jednoho ani nenapadne rezignovat na post poslance, kdepak.

Sledujeme šílené divadlo. Nic není takové, jak se to jeví. Bárta a Škárka se k jistě soudu netěší. Ani jednomu nemůžeme věřit ani ň, nebo, jak říkají bratři  Slováci, ani měkké f. Skoro jisté je, že Bártu ani Škárku soud nakonec neodsoudí, nebude mít dost důkazů. Možná první instance ano, ale pak se to potáhne k druhé a další... nikam.

Víme hodně, ale málo to neznamená. Víme, s jakým záměrem Bárta převzal a přetvořil ke svému obrazu Věci veřejné. Byl to podnikatelský záměr, šlo o získávání státních zakázek za každou cenu. I za cenu úplatků a vydírání, sběru kompromitujících materiálů. Hnus.

Víme, že Bárta lidem okolo sebe strkal peníze. Nazývá to půjčkami (na které nemá dlužní
úpisy). Kočí a Škárka to nazývají úplatky. Víme, že se Bárta obklopuje lidmi, jako je Michal Babák, který nosí do bank statisíce po taškách. Zároveň však Bártovy VV tvrdí, že "bojují proti korupci". Tím, že korumpují? Zřejmě je to účinná cesta.

Víme, že Bárta řídí Věci veřejné, že je vlastní, ale zároveň víme, že oficiálně jejich ředitelem (slovo předseda není na místě) není. Oficiálně je to pán jménem Radek John, mimořádně smutný úkaz české politiky.

Víme, že VV teď vyrukovaly proti církevním restitucím. Vycházejí z toho, že podle průzkumů
většina společnosti církve nesnáší a nepřeje jim vrácení komunisty ukradeného majetku. Základní finta, jak se k té závistivé mase přidat, je prostá. Ze "Zákona o nápravě některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody a o narovnání vztahu mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi", tedy z NÁPRAVY KŘIVD se udělají "restituce". (Tuto fintu používá Bárta i ČSSD a komunisti, v tom si dokonale notují.) Je úplně jedno, že Ústavní soud (politiky stejně nenáviděný jako církve českou majoritou) jednoznačně řekl že církve na svůj majetek právo mají a že jim musí být vydán. O PRÁVO přece u nás nejde. V to nyní Bárta a Škárka pevně doufají.

Zatímco my si přejeme, ať o právo jde. O právo pro církve, pro Bártu, pro tisíce neuspokojených restituentů, o právo, jež se týká rozkradených českých bilionů.