Kauza Parkanová
Ctihodný soudce Kalousek

Jedno se musí Miroslavu Kalouskovi (topka) přiznat: Vlastu Parkanovou (topka) brání s oldshatterhandovským nasazením. Masáž, která zasáhla média a jejich prostřednictvím veřejnost, připomíná  protržené Lipno. Co je cílem této Parakanovou ochraňující smrště, na niž žádný jiný politik v této zemi v současné době ani náhodou nemá? 1. Nevydat Vlastu Parkanovou. 2. Dokázat, že obrana si mohla nakupovat, za kolik se jí zachtělo a co se jí zachtělo. Miliarda sem, miliarda tam, všecko legální. A na tom je postavena kalouskokracie: je to zjevně nevýhodné, je to dokonce nejspíš málo potřeba, pokud vůbec, stálo to miliardy, ale nikdo mě za to nemůže zavřít. Nikdo mi nic nedokáže. Místo pionýrského Vždy připraven! tu platí Vždy čistý.

Finta s "vojenským materiálem" je dokonalá: prostě nejde ocenit. Nedá se zjistit jeho cena. Nádhera! Zlatý důl. To se museli Kopřiva s Bartákem a zprostředkující Omnipol oblizovat. Kolik stojí letadlo CASA? No přece na kolika se dohodneme, kluci, Parkanová to odkývá a vláda taky. Citace z dopisu ministra financí imunitnímu a mandátovému výboru: "V případě nákupu vojenské techniky ministerstvem obrany jde výhradně o speciální a mimořádné zakázky státního významu, které většinou podléhají utajení, a proto není známa jejich vybavenost konkrétními komponenty. Stejně tak podléhají tyto zakázky utajení i v jiných státech, a tak objektivní porovnávání jejich ceny nebo stanovení ceny obvyklé je prakticky nemožné."

Kalousek dělá ze státních zástupců a policajtů blbečky: oni si myslí, že stačí mít posudek, který spočítal, že stát utrpěl škodu 658 milionů? Ha hahaha ha ha! Hurónský řehot: Plukovníci, sestupte na zem, odkývala to vláda, posudek jsme mít nemuseli, generál Picek to na vládě odsouhlasil, zasalutoval, poděkoval a dovolte mi odejít... Ha ha ha ha.

Četl jsem dnes stanovisko Ústavu státu a práva, které tvrdí, že Parkanová posudek žádat nemusela. Nikde ani slovo o tom, že nakupované zboží nesmí být nadhodnoceno, nikde nefiguruje částka 658 milionů. A to je základ té kampaně. Nejde o 658 vyhozených milionů (nebo kolik), ale o to, že si oni smějí dělat, co chtějí. Už deset let.

Co se to vlastně odehrává? Probíhá veřejný, jednostranný soud. Miroslav Kalousek vystupuje jako stoprocentně stranický, stranný SOUDCE a sype jedno stanovisko za druhým. Napadá policii, plive na ni, spílá jí, obviňuje ji z rozvratu demokracie. (Demokracie = právo těch u moci krást jak straky, klidně nadhodnotit cenu letadel o více než půl miliardy a klidně nedbat na to, že je armáda nechce).

Druhá strana, žalující, musí mlčet. Policie ani dozorující státní zástupce nemohou vést tuto kampaň, není to v jejich popisu práce. Nerovný souboj.

Ten střet dokazuje dvě věci: 1. Nejsme policejní stát. Mnohem spíš žijeme v kalouskokracii. V kalouskojustici. 2. Právní normy jsou u nás nastaveny tak, aby se dalo krást, když jste umístěni dost vysoko. A žádní plukovníci nebo podplukovníci vám to nebudou kazit.

Všimli jste si? Ani slůvko z vlády, že se tato skandální praxe, kdy si obrana nakupuje, za kolik a co chce, musí změnit? Pojede to dál.