Očima Martina Hekrdly
Hazard v Česku
06.06.2013 19:01 Glosa
To si snad statistici ČSÚ mohli odpustit, aby zrovna ve středu, na promočené a povodněmi (o církvích a ústavních soudcích nemluvě) ochuzené Česko, vychrstli mrazivou zprávu: v prvním čtvrtletí 2013 u nás poklesla meziročně nejen průměrná reálná mzda (na to jsme dávno zvyklí, že si za stejné peníze - ne-li za více peněz - můžeme nakoupit stále méně), ale propadla se i průměrná nominální mzda.
Je to historická událost. Stalo se vůbec poprvé od sametové revoluce 1989, že si drsnou realitu můžeme přečíst již na výplatních páskách. A nikoli ověřit až pohledem do nákupního košíku, v němž i s úplným vyprázdněním peněženky dlouhodobě ubývá zboží a nápadně se rozpíná falešný luft. Reálné mzdy klesly za pouhý rok o 2,2 procenta, nominální o 0,4. Venkov asi neuchlácholí, že nejvíc je postižena Praha (měsíčně minus 700 korun na hlavu); Pražané totiž berou zhruba o 10 tisíc více než Češi v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (a těm ještě průměr zkreslují směrem nahoru zámožní "měšťáci" z Plzně, Brna a podobných aglomerací).
Je tu jeden problém: žádný průměrný Čech neexistuje. Nebo jinak: skoro nikdo nebere průměrnou mzdu. Stále trvá situace, kdy ani na průměrný nominální příjem (24 061 korun), který - jistěže průměrně - poklesl za rok o 85 korun, nedosáhnou dvě třetiny obyvatelstva, tedy drtivá většina našich občanů. Proto existuje jiný matematický model, z nějž vyplývá takzvaný medián vyčíslující mzdu, která stojí v přesné polovině mezi nejvyšším a nejnižším výdělkem. Přibližuje se více reálnému životu už jen tím, že je o 4 tisíce nižší než průměrná mzda.
Tento medián poklesl také a činí - činil v letošním prvním čtvrtletí - 20 051 hrubého. Kdyby tolik brali - je to jen příklad! - Petr Nečas, Miloš Zeman, Miroslav Kalousek anebo třeba Zdeněk Škromach, získali by dozajista mnohem hlubší vhled do pocitů svých voličů, než jaký dnes všichni ti nezpochybnitelní zasvěcenci života mají. Ale co se dá dělat, mohutnou přirážku za vlastní zjevnou nepostradatelnost si přece zaslouží...
Nohy v teple
Ne že by nikomu za poslední rok nominální - ba i reálná - mzda nevzrostla. Kolonku největších šťastlivců, kteří si polepšili, lze najít v sekci "kulturní, zábavní a rekreační činnosti". Činnosti zajisté úctyhodné. Vždyť tento svět nás nosí proto, abychom se kultivovali, bavili a obnovovali síly k vyšší produktivitě za méně peněz. A tím i k větší konkurenceschopnosti a blahobytu svých firem, šéfů a celé republiky.
Radost může člověku v tomto punktu pokazit leda generální ředitel Škody Electric Jaromír Šilhánek, který se nedávno pozastavil nad zanedbaným učňovským školstvím u nás, což poškozuje rozlet našeho průmyslu. Stát by si podle Šilhánka měl ujasnit, "kdo bude živit tuto republiku a jejích deset milionů obyvatel. Jestli to budou bankéři nebo průmyslové firmy nebo - nechci se nikoho dotknout - snad umělci."
Je to ale ještě horší. Potíž je v tom, že největší mzdový vzestup v "kulturní sekci" dosáhli lidé, jejichž základními produkčními prostředky nejsou tvůrčí schopnosti, nýbrž herny, kasina a sázkové kanceláře (ano, i hazard u nás oficiálně spadá do "kulturní, zábavní a rekreační činnosti"). Jenže v kasinech se žádné hodnoty nevytvářejí, nýbrž jen přerozdělují. A hůř: v hernách se vytahují peníze z kapes sociálně slabším vrstvám, které v zoufalství odevzdávají hernám svůj osud. Jde fakticky o další zdanění chudých lidí, o další vyprázdnění - již tak dost mzdově přiškrcené - koupěschopné poptávky, která pak chybí v "normální" ekonomice. Zločin musí být dosti velký, aby byl královsky odměněn?
Už císař Vespasián skoro před dvěma tisíci lety prohlásil, že "dobrý pastýř své ovce stříhá a nedře je z kůže". Jak je vůbec možné, že tuhle trivialitu naše doba zapomněla? To pochopíme snadno letmým pohledem do médií poučených o tom, jak se dnes především dělají marže: strachem námezdníků a poklesem podílu mezd vůči ziskům. Ekonomický tisk, jejž "prostí lidé" nečtou (a je to asi škoda), uvedl čtvrteční zprávu o historickém propadu nominálních mezd obnažujícím prologem: "Čeští zaměstnavatelé mohou být spokojeni: zaměstnanci poslušně pracují, přestože jim platy klesají."
Není ten bezděčný, byť kostrbatý rým náhodou také "kulturní, zábavní a rekreační činnost"? Ne. Je to však - mimo jiné - hazard jako malovaný. Hra nadoraz nikoli pouze ani snad především s ekonomikou, ale s lidskou trpělivostí. Dokonce i v Česku. V zemi, kde ze všeho nejvíc milujeme klid a stačí nám nohy v teple.
Diskuse
Diskuze u článků starších půl roku z důvodu neaktuálnosti již nezobrazujeme. Vaše redakce.