Glosa
Hnusný projev rudého Grebeníčka

Poslancům se do nápravy křivd, jež byly spáchány na církvích, nechce. Pro církevní restituce je topka a částečně ódéeska. Véčkaři by nejradši ucukli. V debatě o návrhu zákona se vyznamenal komunista Miroslav Grebeníček. To by nestálo za zmínku, kdyby Grebeníček tentokrát zřejmě nebyl mluvčím většiny české společnosti. Podle průzkumů by čtyři pětiny občanů, po desetiletí cepovaných bolševiky, církvím nejradši nevracely nic.

Sněmovna o vládním návrhu rozhodne až příští týden, zas zákon odložila. Jisté je, že toto je krok vysoce nepopulární a u nás ryze nepopulistický.

Grebeníček na začátku své sekernické řeči pravil, že je dalek upírat "upřímně věřícím českým občanům" jejich víru. Pravil, že "po únoru 1948 nastala vyhrocená situace, kdy státní moc v zájmu vyloučení politických ambicí zejména římskokatolické církve se dopustila i neomluvitelných křivd vůči církvím a řádům včetně necitlivého postupu vůči věřícím, kněžím a řeholníkům".

Jak vypadal ten necitlivý postup? Vraždy, krádeže, mučení, dlouholetá vězení jak pro katolické, tak nekatolické duchovní, zničené rodiny, zničené a uloupené majetky...

U těch Grebeníček zůstal. Prý chápe trestní oznámení na kardinála Dominika Duku za trestný čin krádeže ve stadiu pokusu a na vládu Petra Nečase za zneužití pravomoci veřejného činitele a porušení povinnosti při správě cizího majetku. Ty zločiny mají provést tím, že chtějí církvi vrátit majetek, který jí komunisti v minulém režimu ukradli. Použil výroků Radka Johna z Věcí veřejných, který se opíral o průzkum veřejného mínění a nechuť tuzemců církvím cokoli vracet. Obvinil katolíky ze ziskuchtivosti. "Římskokatolická církev příliš nezpytovala vlastní svědomí, nelitovala upřímně zla, které v minulosti způsobila, své
hlasité požadavky na majetek až do konce roku 1993 v podstatě kamuflovala. Možná šlo o taktiku. Možná o důsledek soupeření různých církevních proudů. A možná také sama
neměla jasno o důsledcích své majetkuchtivosti."

Stalinistický projev na půdě českého parlamentu. Kdyby se ten projev neopíral - a Grebeníček to dobře ví - o masivní podporu české veřejnosti, byl by k smíchu. Jenže Grebeníček se o názor většiny opírá. Ví, že desítky let trvající propaganda zabrala. Míchá
dohromady různá historická období, připomíná staré viny církve, aby zakryl zločin vlastní, zločin bolševického režimu.

Komunisti po roce 1989 nebyli zakázáni. V Československu chyběla nálada, která by to
umožnila. A naopak tu byla před revolucí i po ní nálada rudá, církvím nepřející, církve a víru nenávidící a vysmívající.

Jistěže by bylo moudré, kdyby se církve majetků vzdaly. Ale nic by to na odporu k "černoprdelníkům" nezměnilo. Ještě dlouho to nezmění ani všecky charity, domovy
důchodců a diakonie. Nezmění to sebelepší faráři, kněží a sebeobětavější řádové sestry.

Projev Grebeníčka byl hnus. Ale opakuji: většina s tím hnusem bude souhlasit. Dvaadvacet let po pádu jednoho z nejodpornějších a nejvražednějších režimů. Hnus se lidem zadřel pod kůži.

Pokud vláda Petra Nečase a Karla Schwarzenberga materiální nápravu křivd prosadí, zaslouží si obdiv. Přestože v mnohém selhává.