Když archivář čte jen trochu

Z nepřehledné debaty, respektive mely kolem Ústavu pro studium totalitních režimů se vytratila fakta. Nahrazují je polopravdy až lži, podle toho, kolik drzosti v sobě najde ten, kdo je účelově vypouští. Nebo, je-li zvenčí ústavu, nakolik se nechá zmást.

Poslední ukázkou diletantství je prohlášení, které k tématu zveřejnila na stránkách České archivní společnosti jedna z nejvyšších archivářek v zemi. Paní Doc. PhDr. Marie Ryantová, CSc., předsedkyně České archivní společnosti a ředitelka Ústavu archivnictví Filozofické fakulty Jihočeské univerzity, se v něm zastává současného vedení ústavu. Konkrétně Zdeňka Hazdry, chlapce, který proti vůli rady ústavu vyhodil šéfa Archivu bezpečnostních složek Ladislava Bukovszkého.

ČTĚTE TAKÉ: Ředitel ÚSTR odvolal šéfa archivu, rada to bude řešit
                        Žáčkův ústav se musí vystěhovat. Nikdo ale nebalí

Paní Ryantová píše o "nezměrném údivu a rozhořčení", které v archivářích vyvolává mimo jiné "zpřístupňování archiválií v lhůtě kratší než třicet let, které odporuje Zákonu o archivnictví a spisové službě č. 499/2004 Sb.," jehož se Bukovszky dopustil.

On to tak Ladislav Bukovszky samozřejmě dělat musel. Kdyby seděl na krabicích a odmítl je otevřít, porušil by archivní zákon, který Marie Ryantová zmiňuje a zjevně si ho ještě od roku 2004 nestihla přečíst až do konce. Podmínka třiceti let se totiž výslovně nevztahuje na "archiválie vzniklé před 1. lednem 1990 z činnosti bývalé Státní bezpečnosti, jakož i společenských organizací a politických stran sdružených v Národní frontě" - viz paragraf 37, odstavec 6.

Že šéfka profesního spolku archivářů nezná archivní zákon, to ať trápí zejména ten spolek. To, že se do debaty kolem ústavu pletou lidé bez znalosti věci, by však mělo trápit všechny ty, kterým na zpřístupnění dokumentů z doby totality záleží a nechtějí činnost ústavu brzdit. Paní Ryantová se zjevně nechala okouzlit plamennými argumenty jedné z mnoha znesvářených stran, jak plyne z dalšího výčtu věcí, kterým se "nezměrně podivuje": že se archiválie pod Bukovszkým ničily a ztrácely.

K tomu fakta: Z padesáti tisíc skenovaných materiálů se průměrně pokrčily či ve skeneru natrhly tři papíry. Tomu zabránit nelze a půjčování mnohdy vetchých originálů badatelům by archiválie zcela jistě ničilo v mnohem větší míře.

Ze spisu o Janu Palachovi, o němž se šíří legenda, že ho digitalizátoři zničili a zčásti ztratili, se neztratilo nic. V Ústavu pro studium totalitních režimů totiž digitalizován vůbec nebyl, skenovali ho ještě zaměstnanci ministerstva vnitra, dávno před vznikem ústavu.

Paní docentka Ryantová, CSc., by teď měla rychle pokročit ve čtení zákona, to je na pár minut. Pak si vyžádat fakta a zamyslet se, to je na déle, tak na den. A pak se panu Bukovszkému omluvit.

Foto: ČTK a Robert Zlatohlávek