Školy se bouří
Ministr Dobeš těžce zklamal učitele

Do pořadu Máte slovo si Michaela Jílková pozvala ministra škol Josefa Dobeše. Probíraly se nezvládnutelné děti, jejich případné trestání a nápad ministra za Věci veřejné uzavírat s rodiči smlouvy.

Na debatu čekalo mnoho kantorů - chtěli slyšet recept, co budou moci se sígry, kteří jim boří výuku, dělat. Protože dnes nemohou prakticky nic.

Jedna učitelka mi hned po pořadu volala: "Dobeš mě zklamal. Neví o školách nic. Nemá nic připraveno. Nic se nezmění."

Dobeš po britském vzoru navrhuje, aby škola podepsala s rodiči smlouvu, v níž by se určilo, co s dítětem může dělat. Základní výhrada, kterou telefonovali lidé do pořadu, zněla: "Rodiče grázlů nic nepodepíšou."

Ministr školství věc myslí de facto dobře: chce rodiče vtáhnout do problémů, které řeší škola. Aspoň náznakem uznává, že nevychovaný fracek, grázl, který si v hodině i o přestávce dělá, co chce, není jen problém učitele. Ale tím to končí. Recept nenabídl naprosto ŽÁDNÝ. Neustále říkal, že debata jen startuje a všechny možnosti jsou otevřené... Učitelům neporadil zhola nic.

Takže když si v hodině zaleze dítě pod lavici nebo chodí po třídě nebo si píská či zpívá či dělá jiná alotria, učitel nemůže nic. Vyhodit ho na chodbu nesmí - je za kluka či holku při hodině plně odpovědný. Kdyby se žákovi cokoli stalo nebo kdyby utekl ze školy, má to kantor na triku a ponese odpovědnost. Pohlavek, facku mu dát nesmí. Vynadat mu nesmí. Zavřít ho někam nesmí (ostatně nemá kam). Vše prý záleží "na osobnosti učitele, jak to zvládne". Jenže některé děti nezvládne nikdo. A žádná smlouva s tím nehne. Rodiče sígrů by byli blázni, kdyby ji podepsali. Naprosto nic by z takového podpisu neměli.

Možnosti ale existují. Za dítě a jeho výchovu je odpovědný rodič. Pokud kluk či holka vyvádějí, měla by mít škola právo (zákonné právo) povolat rodiče, ať si dítě vyzvedne a odveze. Pokud by to neudělal, šlo by dítě do PLACENÉ péče nějaké vychovatelky - za to by ale rodiče museli zaplatit. Právě finanční hrozba je dnes, v době pyšně materiální, naprosto nejúčinnější.

Možná je na čase něco udělat s POVINNOU ŠKOLNÍ DOCHÁZKOU. Pokud dítě dělá ve škole peklo, měla by existovat možnost, že ho budou rodiče povinně vyučovat doma. Měsíc, dva, půl roku. Škola by malého potížistu jen přezkoušela.

Možností je mnoho, ale všecky musejí počítat s ODPOVĚDNOSTÍ RODIČŮ. Tragický byl v pořadu dětský psycholog Václav Mertin. Hlásal de facto pravý opak: ve škole jsou rodiče daleko a problematické chování žáka je jen a jen věcí učitele. Vypouštěl neuvěřitelné perly, při nichž zřejmě kantoři u televizí bušili hlavou o zdi. Třeba tvrdil, že "učitelé nemají vůbec potuchy, co je management třídy". Radil, že "pokud ty děti jsou pořád zaměstnaný, tak se zmenšuje pravděpodobnost, že budou dělat binec". Opravdu typické knížecí rady.

Smutné ale je, že od Josefa Dobeše se nedá čekat změna, jež by vrátila odpovědnost zpět na rodiče. Debatu VV ministr zakončil větou, že "učitelé mají chápat, že ty rodiče mají to dítě druhých osm hodin doma bdící a mají to těžké". Jako by dítě spadlo do rodiny odněkud z nebe, jako by dítě rodiče nechtěli a bylo jen jakousi věcí, která holt osm hodin denně překáží.