Pátečník Jaromíra Slomka
Hora porodila myš

Na počátku tentokrát nebylo slovo, nýbrž projekt. Zdá se, že na počátku už ani nic jiného než projekt být nemůže. A taky grant, ovšemže grant. Bez grantu ani ránu. Na konci je příručka nazvaná Psaní velkých písmen v češtině. Poskládal ji kolektiv pražských lingvistů pod vedením Ivany Svobodové (Nakladatelství Academia, 350 str.).

Je jisté, že psaní velkých písmen není tak jednoduché, jak se to snaží podat aktuální Pravidla českého pravopisu ve čtyřech oddílech části Pravopisná pravidla, již ke své škodě málokdo čte (A. Ve vlastních jménech a ve jménech užívaných jako vlastní, B. K vyjádření zvláštního vztahu k osobě nebo věci, C. Na začátku větných celků, D. V ustálených zkratkách, značkách a zkratkových slovech). Teorie je vcelku přehledná, v praxi však narážíme na různá úskalí. Proč třeba máme psát "škodovka", je-li řeč o automobilu, a "Škodovka", je-li řeč o automobilce? Jezdit škodovkou do Škodovky je - v pravopisné rovině - absurdní. Proč se má psát Nobelovka, avšak morseovka? V obou případech jde přece o univerbizaci: Nobelova cena, Morseova abeceda. Proč Jižní Korea, ale východní Německo (NDR)? Nač ty diskrepance?

A co dejme tomu přezdívky? Psávaly se, není to tak dávno, s malým písmenem, neboť akademičtí lingvisté byli o správnosti takového pravidla přesvědčeni, a tak je vyhlásili. Učitelé češtiny pak při výkladu Povídek malostranských dbali na to, aby si žáci zapsali do sešitu náležitě "baba milionová", respektive "miliónová". Dnes se mají psát přezdívky s písmenem velkým, například Baba milionová. Budiž. Jazykovědce však ani nenapadlo, že vedle přezdívek suplujících oslovení existují přezdívky, jež k oslovení neslouží. Například o fotbalistovi Rosickém hovoří spoluhráči, novináři či fanoušci jako o Rosovi, současně ho tak i oslovují: Roso, drž se! Zatímco "pirát z Prahy", míněn kuponový privatizátor Kožený, je takto nazýván leda v nepřítomnosti; nebo snad někdo řekne Je vidět, Piráte z Prahy, že vám Bahamy svědčí?

Osm lingvistek a lingvistů rozdělilo svůj výklad do 22 kapitol a provedlo velkou pravopisnou inventuru. Aby to však nebylo jen samoúčelné hračkářství, deskripce ústí v návrhy změn. Ty jsou uváděny průběžně v textu, nakonec shrnuty na stranách 328 až 330. Dostaneme se k nim.

Ve výkladu naši učenci zacházejí do detailů, občas však překvapí nikoli tím, co zaznamenali, na co si vzpomněli, nýbrž naopak - tím, co pominuli. Příkladem budiž kapitolka 5.1.4. nazvaná Neoficiální metaforické názvy (typ hanácké Benátky). Dovídáme se, že "pouze samotný název původního města zůstává s VP (velkým písmenem): hanácké Benátky (= Litovel), Paříž severu (= Tromsø), slovenský Řím (= Trnava)". A dodatek: "Výjimkou jsou spojení Svaté město (= Jeruzalém), Svatá země (= Izrael), kde VP je uvedeno z důvodů vyjádření náboženské úcty (podrobněji o této funkci VP viz např. 4.6.3.2)." V oné kapitolce 4.6.3.2 čteme příklady Vykupitel, Pán, Hospodin, léta Páně atd., leč o Věčném městě, jež postrádáme v kapitolce 5.1.4., tam není ani zmínka. Takže v dalším vydání: Výjimkou jsou Svatá země, Svaté město, a Věčné město. Či ne?

Výsledek, když už se k němu tak pracně a dlouho dospívalo, měl být pečlivější, číst "Desatero boží přikázání" (s. 15) "Panny oleánské" (s. 74) či "Quida Maria Vyskočila" (s. 105) obtěžuje a rmoutí. Takové chyby za sebou lidé ze špičkového bohemistického pracoviště nechávat nesmějí.

A k čemu pražští ústavní jazykovědci dospěli? Dali hlavy dohromady a navrhují psát například "Sluneční soustava" (dosud "sluneční soustava"), domnívají se, že nám všem bude lépe, když vedle oficiálního názvu "Stát Izrael" se bude moci psát i "stát Izrael" (proč?), a jsou též pro "možnost psát např. i spolková republika Německo". Inu, potom tedy, domyšleno, i "spojené státy americké", vždyť jsou spojené a jsou i americké, nebo ne? A mělo by se prý "umožnit" psát "vedle protektorát Čechy a Morava také Protektorát Čechy a Morava". Nezapomněli si navrhovatelé této změny prohlédnout protektorátní poštovní známky? Asi ano, jinak by je trklo, co na nich stojí. Dosud je správný pravopis "Pondělí velikonoční", lingvisté vykoumali, že to obrátí: "pondělí Velikonoční". Bude pak svět lepší? Ach. Od dosud správného pravopisu "Cena Karla Čapka" dospěli učenci k dvojsmyslnému "cena Karla Čapka" - nu, to je přece hodnota onoho spisovatele, proč by měla být homonymní s literárním oceněním po Čapkovi nazvaným? Atd.

K čertu, co teď? Nový projekt? Nový grant?