Proti všem. Tak zatím vypadá tažení socialistické ministryně školství Kateřiny Valachové ve věci začleňování handicapovaných či jinak znevýhodněných žáků do hlavního vzdělávacího proudu. To, co ministryně označila jako svou prioritu, nezvládá. A je to velká škoda.
Inkluze byla donedávna vzdělávacím přístupem, o kterém debatovalo maximálně pár odborníků. To se s příchodem Valachové změnilo. O inkluzi, v podstatě velmi suché téma, se dokonce začala zajímat i bulvární média. Téměř se zdá, jako by hlavním problémem českého vzdělávání nebyla snižující se úroveň školství, ale tak marginální věc, jako je přijetí jednoho dvou žáků se specifickými potřebami do třídy zdravých spolužáků. Kvůli slabým prezentačním dovednostem Valachové a jejího týmu to však vypadá, že počínaje prvním zářím náš vzdělávací systém zkolabuje. Děti budou oběťmi svých "slabších" spolužáků, skoro nic se nenaučí a deváťáci budou s handicapovanými zjišťovat, kolik je jedna plus jedna.
Toto je, prosím pěkně, hloupost. Inkluze je prospěšná pro všechny - handicapovaní se lépe začlení do většinové společnosti a ti ostatní se naučí toleranci. Je ale smutné, pokud Valachová, o níž se ví, že rozumí snad právě pouze tomuto tématu, není schopna to veřejnosti uspokojivě vysvětlit. Ministryně příliš tlačí na pilu. V zahraničí na západ od nás se k inkluzi směřovalo postupně, dlouhé roky. U nás na to máme pár měsíců. Výsledkem je, že pedagogové nevědí, co je čeká.
Ředitelé chystají rezignační dopisy, protože nestíhají brát telefonáty hysterických rodičů, kteří vycházejí z katastrofických vizí předkládaných bulvárem. Regionální politici také pláčou. Ministryně rozhoduje z Prahy, ale krajská zastupitelstva jsou dnes a denně pod tlakem voličů. Místní politici včetně těch za ČSSD už před aktivitami resortu varují. Valachová se brání, že jen naplňuje zákon, který připravil její předchůdce Marcel Chládek (ČSSD).
Má pravdu. Avšak prvního září (lhostejno, zda v roce 2016, nebo 2018, na kdy je opatření odloženo), až děti nastoupí do školy, kde budou pobíhat vyděšení učitelé a nervózní ředitel bude narychlo hledat pedagogické asistenty, jí podobné výmluvy nezachrání. Přitom stačilo málo - včas informovat, lépe plánovat. Jde o další selhání Kateřiny Valachové. Kolik jich ještě bude?
Další komentáře naleznete v časopise TÝDEN, který vyšel v pondělí 1. února 2016:
Ondřej Fér: Polsku bychom měli spíše závidět
Jakub Kvasnička: Jak zpronevěřit Růžičku
