Laciná není "kampaň", jak označil vlnu odsudků novoročního vyhlášení amnestie Václav Klaus. Laciné je kuloární sebeutěšování pozorovatelů, že se prezident České republiky asi už na Nový rok, nejpozději však v úterý večer - při reakci v ČT na veřejnou kritiku amnestie - čirou náhodou zbláznil. To se může stát každému. Bohužel nezbláznil, jakkoli nás k takovému závěru nutí zdravý rozum a silný vnitřní hlas: "Tohle přece není, to nemůže být pravda. Tohle nesmí existovat mezi nebem a zemí!"
Musíme vyloučit zdravotní psychickou indispozici hlavy státu. Škoda, zachránila by alespoň pocit, že ještě žijeme ve světě jakés takés zdrženlivosti při státní ochraně zlatokopů české transformace a jiných podobných grázlů. Klaus se prostě sám přiznal k činu jasnými slovy, že "je to kampaň proti mně, je to kampaň proti hodnotám, které dlouhodobě představuji a zastávám a které více než dvě desetiletí v české politice prosazuji". Ano, dlouhodobě prosazuje to, čemu dal v těchto dnech viditelný výraz a co předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová s odkazem na Klause označila za činnost, jež "rozkládá právní vědomí společnosti".
Klausovy hodnoty
Jaké "hodnoty" asi vězí za znemožněním stíhání nejméně - tak to spočítala nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová - třinácti nedořešených kauz závažných hospodářských zločinů? Kromě úmorného zvěrstva kauzy H-System, na níž vzpomněla Iva Brožová, jde například o trestnou píli a přičinlivost soudce Berky, konkurzního správce. O křiklavý případ fondu Trend. O podvody fotbalového kmotra Františka Chvalovského. O vytunelování Skloexportu. O zločinné spolčení manažerů společnosti Agroplast, kteří obchodovali se zbraněmi... Pane prezidente, ústavní činiteli, děkujeme z celého srdce za opravdu srozumitelné poselství!
Český národ má dlouhé vedení, což doložila i ona údajná, kupodivu zcela spontánní kampaň; všem obsah amnestie "docvakával" pomalu, údiv přecházel v úžas a ten zase v rozhořčení s obvyklou retardací nevěřících Tomášů. Václav Klaus asi věděl, že s tím bude problém, než si rozpleteme nervovou kabeláž poposedáváním a s lebečními dutinami naložíme podle standardního pokynu pro spotřebitele: "Před použitím zatřepat."
A tak na to šel názorně, ještě názorněji, než činíval na svých legendárních tabulích s grafy. Provedl osvětlující paralelu mezi současným děním a dobou - tak přímo to řekl - před patnácti lety, kdy "v podobné situaci vyslovil známou větu: Jedeme dál. Ta platí i dnes." Ano, i dnes zase zopakoval, co pravil tenkrát: "Nic nekončí." Tehdy šlo o nepřiznané, falešné či evidentně mrtvé sponzory ODS, o ostudnou aféru kriminální povahy kolem financování nejsilnější vládní strany. O aféru, která doslova donutila křesťanské demokraty (KDU-ČSL) a liberály (ODA) k pádu Klausovy i jejich vlastní vlády. A budoucí unionisty - hlásající, že krást, podvádět a lhát se nemá - k emigraci z ODS.
Klausem k masám
Pochopte, Čechové! Jsme "v podobné situaci". Krást, podvádět a lhát se musí a je dobré. Ve zlodějinách, podvodech a lhaní projevuje se spontánní řád, který je základem naší svobody.
Klaus věděl, co amnestií způsobí. Je to JEHO připravená kampaň. Má vytvořit konfrontační atmosféru ve společnosti. Připravit půdu pro profil jeho post-prezidentské partaje či hnutí (pravděpodobně organických vlastenců a radikálů bátorovského typu). A dát avízo budoucím sponzorům, že v dlouhodobé perspektivě nemusí v Česku hrozit nikomu nic. Ani za zvěrstva.
Tohle je vlastní smysl prezidentových slov, že nic nekončí a jede se dál, vlastní smysl prezidentovy věty: "Mám pocit, že tato kampaň je výrazem obavy mých politických soupeřů z mého dalšího pokračování ve veřejné aktivitě." A dalších: "Spoléhám na všechny, kteří jsou schopni mediální manipulaci prohlédnout. Také oni se mohou spolehnout na mne. Mohou se spolehnout na to, že mé názory a postoje budu zastávat i v budoucnu, a že se zastrašit nenechám." Jsme svědky zakladatelského, dlouho připravovaného a pečlivě načasovaného aktu nové Klausovy strany.
Před patnácti lety se báli jen lidovci a "odpadlíci", chránění hradbou novinářských těl před rozlíceným davem klausovců a klausovek ve Sněmovní ulici. Jsme sice v podobné situaci a Klaus zůstal Klausem. Leccos se ale v životě lidí zhoršilo, mnohé naděje propadly přes rošt dějin a česká ekonomika je - jako jediná ve střední Evropě - v recesi. Vášně, které Václav Klaus rozdmýchává, k nimž se obrací a z nichž hodlá zvráceně těžit, jsou o řád nebezpečnější.
