Marek Šálek v jiném stavu
Coming out: Jsem občanský aktivista

Tejnka. Tak se jmenuje část starého Břevnova, kde bydlím. Tramvaj dvaadvacítka sem vyjede z města za deset minut. Kdo sem dorazí poprvé, připadá si tady jako na vesnici. A my vlastně taky. Jakmile se oteplí, vysedáváme po večerech na zápražích. Většinou jen tak zevlujeme. A pochvalujeme si, jak je to u nás pěkné. Nebylo to tak vždycky. Zanedbávaná čtvrť z pražské periferie přežila téměř zázrakem.

Zdejší domky patřívaly k Strahovskému klášteru, žili v nich námezdní rolníci. Když velká Praha začala polykat okolní pole a vinice, Tejnka z toho ještě vyvázla bez úhony. Jakmile se začalo schylovat k obvyklé komunistické "asanaci", šlo do tuhého. Rudá radnice vyhlásila nad čtvrtí stavební uzávěru, většina domů chátrala, zahrádky a dvorky pustly. V podobných případech lidé využívali státní nabídku odstěhovat se do panelových sídlišť, kde na ně čekalo ústřední topení, metro, velké samoobsluhy. V Tejnce lidé zůstávali, spojeni s jejím rázovitým kouzlem.

Fotogalerie:

Coming out: Jsem občanský aktivista

Než sem stačily vjet buldozery a srovnat osadu se zemí, přišel listopad 1989. Potom začali zle dotírat developeři. Sešli jsme se v sousedčině kuchyni a založili občanské sdružení. Sepisovali petice, odvolání, žádosti. Stálo nás to čím dál víc času i peněz. Pak se zrodil nápad, kvůli němuž mám nyní střet zájmů: požádali jsme o grant Nadaci VIA - stejnou, pro kterou tento rok pracuju. Dostali jsme třicet tisíc korun a nechali si za ně udělat webové stránky, pohlednice, hlavičkové papíry, razítko. Největší díl peněz jsme nechali na architektonickou studii.

Pak jsme svolali sousedy do místní hospody, kde jsme se u řízků a piva domluvili, že odporovat stavebnímu boomu nestačí. V dalších týdnech jsme sehnali mladého architekta, aby nám zkusil vymyslet, jak starou čtvrť přizpůsobit nové situaci. Narýsoval nám studii obytné ulice, ve které by asfaltové záplaty plné děr vystřídala původní dlažba. A protože Tejnkou kdysi procházela poutní cesta z Lorety do Hájku a stávala tu jedna z kapliček, které ji lemovaly, zalíbil se nám nápad připomenout ji pítkem s posezením a stromem. Také jsme požádali o vyhlášení památkové zóny.

Někdy je to nekonečné martýrium. Developeři mají hlad, čas a peníze, nám elán chvílemi dochází. Před časem nám nezbylo než vybrat dost tisícikorun na to, abychom mohli najmout právníka; investor, který chce postavit v bývalé zahrádkářské kolonii areál čtyřpatrových bytovek (říká jim vzletně "viladomy"), hodlal vyústit provoz z podzemních garáží mezi opukové domky, z nichž většina nemá pořádné základy a kameny jsou poslepované jílem. Scházeli jsme se kvůli tomu po práci několik měsíců a bylo to úmorné. Paragrafy, emoce, posudky... Kolikrát se k něčemu takovému vzchopíme?

Konec nářků. Do Tejnky se vrátily kamenné kostky a přibyly zpomalovací hrby. Doprava v uličkách, kterými si automobilisté zkracovali cestu do centra, se docela zklidnila. Několikrát ročně pořádáme pouliční slavnosti se spoustou muziky, jídla a pití, které se protahují hluboko do noci. Po mnoha letech tady byla vyhlášena památková zóna, takže argumentace proti nejkřiklavějším stavebním zhovadilostem se o něco zjednodušila. Už nám zbývají síly i na zábavnější kousky, než je obcházení úřadů a shánění expertíz. Dosavadní úsilí naše domácnosti sblížilo a vytáhlo ven.

Tak třeba minulou neděli jsme vyrazili zjistit, kam vedou břevnovské kapličky. Malovanka, Ladronka, Vypich, Bílá hora... a dál? Z dvaceti se jich dochovalo jedenáct. Některé stojí mezi dálničním obchvatem a skladovacími halami podél karlovarské výpadovky a rozpadají se, jiné jsou hezky opravené. Po čtrnácti kilometrech cesta končí v Hájku. Slavných poutí, mířících k loretánské kapli z roku 1625, se kdysi účastnily tisíce lidí z Prahy, Berouna, Dobříše, Kladna, Slaného... Přilehlý klášter za totality znetvořila armáda, dnes se vrací do původní podoby (viz fotogalerie).

Hned v pondělí nás čekalo v poště oznámení o zahájení dalších územních řízení. Kaufland na Vypichu (přímo před oborou Hvězda a kousek od mohyly na Bílé hoře) se má zvyšovat o patro plné kanceláří a do staleté zahrady v sousedním vnitrobloku se má vnořit zbrusu nová uliční zástavba, která opět překonává svým objemem a výškou těsné okolí. Kolibříci, mazánkové a koťata typu Janoušek a spol. zkrátka nastavili v Praze vysokou laťku, a tak nezbývá, než se zase ponořit do úřednické dřiny, obsluhování Facebooku, studia vyhlášek - to vše s velmi nejistým výsledkem.

Momentální český prezident rád hromuje na adresu "ngoismu" (viz Wikipedie) a spolky podobné našemu vykresluje jako pekelníky, kteří pustoší vlast, respektive "potlačují demokracii". Občas se kvůli tomu budím z legračního sna: na dveře buší Hájek s Jaklem (mají hradní kanceláře tři stanice tramvají od nás), načež nacházejí v mém šuplíku kulaté razítko s nápisem Sdružení Tejnka... Snad to brzy přejde.

Seriál Marka Šálka vychází každou středu.