Zprávomat Ondřeje Féra
Mezinárodní den žen a falešného dalajlamismu

Výročí jsou báječná věc. Lidi se kvůli nim pravidelně dokážou pohádat, jako kdyby snad o něco doopravdy šlo.

Mezinárodní den žen mám a navždycky budu mít spojený s atmosférou tesilu, ovadlých karafiátů a chlebíčků se žluklým vlašákem, které moje máma pravidelně donesla domů z práce, hodila je na stůl a řekla: "Zas jsme o něco blíž k beztřídní společnosti."

Pak se tomu s babičkou nevesele zasmály a šly se věnovat něčemu užitečnějšímu.

Od té doby, co se MDŽ chytila pozoruhodná parta aktivistů sdružená okolo iluminátstvím zavánějících spolků, jako je České ženská lobby, Oranžový klub a Ministerstvo práce a sociálních věcí, mám nepříjemný pocit, že se doba žluklého vlašáku zase vrací. "MDŽ je pro společnost příležitostí, jak si uvědomit ženu coby autonomního člověka," vysvětlil například nějaký zasmušilý muž s avantgardními názory.

Ptal jsem se své ženy, jestli má pocit, že ji beru dostatečně jako dostatečně autonomního člověka. Považuju se totiž ne snad za feministu - Tom Selleck a Rocco Sifredi chraň - ale jsem hluboce přesvědčen o tom, že lidé jsou si prostě rovni, tím je řečeno vše a netřeba to dál upgradovat kvótami, happeningy, kampaněmi a akční angažovaností. Žena mi řekla, ať vynesu smetí a přestanu plácat blbosti, a tak jsem teda šel.

MDŽ je dobrý jenom k tomu, aby lidi mohli okolí obtěžovat svými stanovisky, což je věc, kterou si gentleman nechává pro sebe. Úplně stejné to je s vyvěšováním tibetských vlajek. Vcelku trefně se tomu říká dalajlamismus a vůbec v něm nejde o svobodu Tibetu, Lovosic, Neratovic nebo jiného zaostalého regionu.

Vyvěšování tibetských vlajek je, řečeno marketérským newspeakem, statusová záležitost. Podívejte se na mě, jsem demokrat, jsem havlista, jsem pražská kavárna, jsem cokoliv, co si budete přát. Ve chvíli, kdy tibetskou vlajku začnou vyvěšovat politici a fotí se s ní na Facebook, začínají po mně lézt slimáci. Je to stejný druh slizké vlezlosti, jako když se fotí se zvířátky a s dětičkami. Je to populismus, za kterým se ztrácejí fakta.

A těmi fakty je například to, že dalajlama je představitel teokratického režimu, přičemž jakýkoliv teokratický režim má vždycky našlápnuto k diktatuře. Dalajlama je marxista a na svých placených přednáškách šíří pravdy, jako je třeba tahle: "V kapitalismu existuje propast mezi chudými a bohatými, zatímco marxismus tuto propast odstraňuje." Dalajlama opěvuje filozofii, na jejímž základě komunisté výše zmíněnou propast odstranili tak, že zlikvidovali bohaté i bohatství.

Zas cítím ten žluklý vlašák a díky, nechci.