Složité dilema. Na straně jedné 1800 studentů plzeňských práv, kteří za nic nemohou a jejichž škola není jistě o nic horší než leckteré ty soukromé, co nemají s akreditacemi vůbec žádné problémy. Na straně druhé sporné kroky nejlepšího polistopadového ministra školství Josefa Dobeše (VV). Ten, jak míní Akreditační komise (AK), jednal nezákonně, když právům prodloužil akreditaci. Komisaři se proto chtějí obrátit na nejvyššího státního zástupce, aby na Dobeše podal žalobu ve veřejném zájmu.
Dnešní spor začal aférou kolem plzeňských turbotitulů, která vletěla v roce 2009 do vysokoškolského, ale i politického rybníka z čistého nebe jako meteorit takové síly, že bahno, co vyšplouchlo, zapláclo na několik měsíců předešlé skandály všeho druhu. Vždyť vedení školy řídilo i Ústav státu a práva, kde rozhodovalo o miliardách státu svými posudky. Nejen veřejnost, představitelé ostatních právnických fakult, ale i politici lapali po dechu a popouštěli stavidla přívalu klení.
Loni v květnu, když byla šéfka AK Vladimíra Dvořáková po skončení funkčního období opět nominována na předsedkyni komise, se do ní ostře obul exšéf ODS a expremiér Mirek Topolánek. Jako "hlásná trouba ČSSD" je prý nepřijatelná. Naopak nový lídr ODS Petr Nečas a tehdejší děkan fakulty Jiří Pospíšil se profesorky zastali. Pospíšil řekl, že kauza Plzeň ukázala, že je mravně silnou osobností a že nikde nepochybila. Přestřelku mezi politiky občanských demokratů kvůli složení komise tak bylo možné vnímat jako boj mezi Nečasovou "novou" ODS a lidmi spojenými s Topolánkem.
Rozbuška před volbami nakonec způsobila, že návrh na znovujmenování Dvořákové schválila nakonec až nová koaliční vláda. Tehdy čerstvý ministr školství Dobeš rozhodnutí uvítal všemi deseti. Politoložka měla hvězdy na své straně.
Poté si ale "pustila ústa na špacír" znovu, když kritizovala prezidenta a jeho okolí kvůli podpoře Ladislava Bátory, někdejšího kandidáta ultranacionalistické Národní strany. Stala se okamžitě trnem v oku lidem v okolí Hradu. Dobešův poradce Václav Klaus ml. se zastal kontroverzního úředníka slovy, že když nevadí exkomunistka Dvořáková, tak proč on?
Pak ale přišel úder přímo od Dobeše, jenž měl být jejím největším spojencem. U ministra, jenž má k Hradu z členů vlády nejblíže, šlo o obrat o 180 stupňů. Dvořákovou přirovnal k dělnici 50. let, která předem rozhodne o tom, jak dopadne politický soud. Která mluví v médiích o prověrkách, tentokrát na soukromých VŠ (kde studovali či studují vlivní lidé), ačkoliv ministerstvo ještě neukončilo prošetřování.
Ministr má nyní navrch, jelikož drží prst na spoušti. Již brzy chce do světa vystřelit nový zákon, který, jak varují akademici, skutečnou spoušť teprve způsobí - včetně exitu Akreditační komise. Tu má nahradit nový "nezávislý" úřad - Národní akreditační agentura. Bonusem pro mnohé jistě bude, že Dvořáková, jež se nebojí mluvit, "konečně zmlkne". Ta se zase může radovat, že nežije v 50. letech, neboť kdyby byl tehdy Dobeš nejlepším ministrem školství, umlčel by ji jinak.
Co je ale na celé této věci vůbec nejšílenější? To, že má povahu politického sporu, na který doplácejí právě mladí lidé. Ti, co jen chtějí studovat, ale kteří zároveň naivně Dobeše za diskutabilní prodloužení akreditace oslavují.
