Ani Kalouskovo ministerstvo financí zrovna nehýří optimismem, když letos předpokládá nulový a napřesrok jenom jednoprocentní růst HDP. Chabý pokus o radostný resortní tón - že v úrovni HDP na hlavu naše republika "v roce 2011 opakovaně překonala Portugalsko a letos by měla předstihnout i Řecko" (ano, dokonce i to Řecko!) - vyznívá jako špatný vtip.
Ale pozor! Příliv zahraničních investic do Česka vzrostl letos v prvním čtvrtletí meziročně o 51 procent. A minulý týden jsme byli svědky - při hlasování o nedůvěře vládě - radostného vzrušení premiéra Nečase nad Českou republikou coby "bezpečným přístavem", jemuž agentura Moody´s přisoudila rating A1 s výhledem "stabilní". Uvážíme-li, že stabilitou byla dekorována země, jejíž ministr financí v zuřivém perzekučním stihomamu (paranoia persecutoria kverulans) spatřil v běžné policejní práci, kterou sám hlava nehlava narušoval, "estébácké provokace", potom jsme asi ekonomicky opravdu za vodou. Neodradí-li investory ani Kalousek, pak už je neodradí nic.
Jenomže ty dvě dobré zprávy - ratingová i investiční - nejsou zase tak dobré, jak by se mohlo zdát. Nejsou tak dobré ve všem ani pro Nečasovu vládu, ani pro české obyvatelstvo. Moody´s zdůvodnila investiční atraktivitu této země třemi hlavními důvody: máme relativně nízké mzdy (ve srovnání s těmi západoevropskými), vysokou úroveň vzdělanosti a pokročilou infrastrukturu. Zřejmě proto je třeba spílat odborářům, že si občas dovolí - v porovnání se západní Evropou opravdu vzácně a nepříliš důrazně - shromáždit nespokojence. To není dobrá zpráva, že si vzdělaní pracovníci neumí dupnout tak, až by se brýle pana premiéra orosily a Drábek dobrovolně nastoupil na veřejné práce.
Zřejmě kvůli úrovni vzdělanosti je třeba právě školství "reformovat" novými poplatky, devastačním sociálním sítem na řadu talentovaných mladých lidí. Zřejmě právě za pokročilou infrastrukturu je nutné stavět na pranýř předchozí středolevé vlády, které nás touto infrastrukturou - mafie jedny nezodpovědné - vybavily, zadlužily a málem do Řecka dovedly v časech šestiprocentního růstu. Ani slovo o tom, že větší část dluhu vznikla pouhým zveřejněním toho, co bylo účetně skrýváno vládami Václava Klause. Ani slovo o tom, že fiskální politika všech tří de facto Kalouskových vlád (nominálně vlády Topolánkovy, Fischerovy a Nečasovy), zakládala a nadále zakládá problém dalšího prohlubování dluhu. Pravdivé věty shora tu nečekejme, to už se spíš Sahara promění v močál.
Močál je zde - i při reálném, byť prchavém a neduživém štěstí české ekonomiky - velmi příhodné slovo. Globální ekonomika podobá se totiž rašeliništi. Největší investiční naděje, které se pojily až dosud s Asií, rychle upouštějí páru. Indie má "špatnou karmu", píše západní tisk. Tamní zpomalení HDP na šestiprocentní tempo doprovázené inflací znamená v daném typu ekonomiky katastrofu. A sociální nepokoje: při explozích násilí v indických firmách se západním kapitálem došlo už - ne, příliš se o tom nepíše - k vraždám manažerů jejich zaměstnanci. Čínské tempo spadlo pod osm procent, navíc asi jen - konstatují experti - s vylhaným účetnictvím. Udávaný růst totiž vůbec nehraje s reálným odběrem energií. A každý ví, že čínská realitní bublina se na objemu tamního HDP podílí nejméně jednou pětinou.
Dýchavičný růst Spojených států amerických a krize "rozpojených států evropských", zvláště eurozóny, jsou již notorické. Brazílie svět nevytrhne. Ba ani Klaus s nějakou novou historkou o chřipce, jíž nutno vyležet a darmo léčit. Česko k Německu přivázané jako dodavatel králičích kožek k okresní sběrně, je tedy tím, co ratingovým agenturám a investorům ještě zbývá. Že stébla se tonoucí chytá, vešlo do přísloví. Asi poprvé v dějinách se však stalo, že je ta prázdná sláma na sebe tak pyšná.
