Ve svém pondělním projevu při zahájení brněnského veletrhu premiér Petr Nečas zjevně zabodoval - lze-li to tak říci - v širokých masách českého lidu. Národ jako by zajásal nad zápalnou myšlenkou svého předsedy vlády, že bychom si export do Ruska a Číny neměli kazit podporou "nevkusného" řádění jakýchsi ruských divoženek.
Natož středověkou inspirací tibetských mnichů, jimž beztak jde o obnovu jejich feudálního tmářství. Jistěže za pomoci CIA a našich "pravdoláskařů", informovaně dodávali Čechové. Nečas je příjemně překvapil. Konečně prý někdo prakticky brání české národní zájmy, náš ekonomický blahobyt a naše práva. Zhruba v tomto smyslu se v nesčetných obměnách rozepsali i bytostně levicoví internauti, trpící jinak pod pravicovou škrtvládou. S lítostí, že "pravdu" má zrovna Nečas, leč s radostí, že zazněla.
Visí zde ve vzduchu jedna logická námitka ryze věcné povahy. Český export do Číny i do Ruska dlouhodobě a rok od roku jen a jen stoupá, a to zcela bez ohledu na počet v tuzemsku vyvěšených tibetských vlajek, článků vytištěných v našich novinách o Putinově režimu, ba i bez ohledu na kvantum politických prohlášení našich politiků o tom či o onom politickém hnoji. Kšefty jsou kšefty. Zároveň je procento našich celkových vývozů do těchto autoritářských destinací velmi malé.
Pětiprocentní! Některých firem se to týká hodně, národních zájmů a životní úrovně "našeho lidu" pramálo. Náš ekonomický blahobyt prostě nestojí a nepadá s leštěním klik v Pekingu či Moskvě.
Nečas tedy ke svým brněnským slovům musel mít nějaký jiný důvod nežli ekonomický. Musí jít o politikum a také o ně jde. Vláda bez řádné politické podpory a preferencí, vláda, která vládne proti lidu i s nikým nevolenou stranou LIDEM, chce se prostě lidem - skutečným lidem - vlísat do srdcí.
Daří se jí to, aspoň v tom "rusko-čínském" tématu. Jde možná také o nepřímé oslovení nahnědlých národovců z Akce D.O.S.T, odkud formou otevřeného dopisu premiérovi obratem na jeho brněnský projev zazněla tato vstřícná ozvěna: "Spolu s Vámi vnímáme i nepatřičnost glorifikace dalajlámy, tedy osoby, hlásící se k marxistickému socialismu a na poli duchovním k náboženskému relativismu. Tyto myšlenkové proudy nic pozitivního nepřinášejí, a proto nepovažujeme za potřebné brát na ně zřetel při prosazování našich národních zájmů."
Komu to ještě není jasné? Tady už snad nemůže být v sázce "jenom" svoboda ruských provokatérek nebo tibetských mnichů. Zde jako by už někdo chystal scénu, v níž bude česká demokracie proskakovat hořícím kruhem. Vydrezurovaná tak, aby pohořela. A diváci právě proto jásali.
Dávno na tom aranžéři davů bezděčně - a čím dál víc asi i z přesvědčení - pracují. Znovu jsme si mohli v úterý přečíst - v E15, novinách "pro byznys, ekonomiku a finance" -, jak to doopravdy bylo 11. září 1973 v Chile, kdy generál Augusto Pinochet svrhl "marxistického" prezidenta Salvadora Allenda. Jaký doopravdy byl puč, při němž byly zavražděny asi tři tisíce lidí vyznávajících - jistě by o nich napsali lídři Akce D.O.S.T - "marxistický socialismus" a "jiné "myšlenkové proudy", které "nic pozitivního nepřinášejí". A na které tudíž není "potřebné brát zřetel". Autor pod značkou "mec" utrousil letos ve výroční den chilského vojenského převratu 11. září třeba tohle: "Armáda a policie daly najevo jednotu a odhodlání bojovat proti nekompetentní vládě." Pašáci na metál, ne?
Tento týden poskytl laureát Nobelovy ceny za ekonomii Joseph Stiglitz několik interview různým evropským listům. Kritizoval v nich úsporné fiskální politiky nejen jako hospodářsky škodlivé, ale i politicky krajně nebezpečné. Podle něj ohrožuje demokracii "rozpočtově zodpovědná" politika, která zvyšuje nerovnosti. Demokracie pak již není "vládou lidu, s lidem a pro lid", jak ji definovali Lincoln a dávno před ním athénský koželuh Kleón, starověký radikální demokrat. Dnes jsme svědky - řekl Stiglitz - "vlády jednoho procenta, s jedním procentem a pro jedno procento."
Jde to? Copak hrstka lidí může vládnou z vrcholu sopky? Ne. Společenskou a nejlépe masovou podporu nutně potřebuje. Nečas to zařídí. Nečas - zdůrazňuji - s malým "n". Nečas ekonomický, sociální a morální. Tohle vždycky zvedá "lidové masy". A jde pak už jenom o to, je nasměrovat.
