O novinářích a registrovaném zmatení jazyků

Být novinářem a nefandit registrovanému partnerství znamená přijmout úděl bílé vrány. Za léta v branži nepamatuji jiný zákon, který by „sedmá velmoc“ podporovala tak jednomyslně.

Když na nedávném brífinku na toto téma jakýsi křesťanský aktivista citoval z bible, vysloužil si sborový smích. A když sněmovna minulou středu přehlasovala prezidentské veto, hrozen žurnalistů před monitorem v předsálí propukl v neskrývané nadšení.

Tak osobní, ba přímo emocionální kolektivní angažmá by mi asi vadilo i v případě, že bych zákon pokládal za rozumný. Ani zde, o nic víc než v jiných zákonech, nejde o dobro a zlo, ale jen o dva různé, rovnocenné pohledy na svět. Pro pořádek: osobně s homosexuály nemám jediný problém a můj nejlepší kamarád je gay. Patnáct let žije s jedním partnerem, ale po registraci netouží. Tvrdí, že ji k ničemu nepotřebuje.

Jiří Paroubek si před časem stěžoval, že čtyři pětiny novinářů jsou pravičáci, kteří bojují s ČSSD a fandí ODS. Teď musí být blahem bez sebe, i když mu poučka skřípe. V partaji sice jeho tlak na schválení zákona vyvolal reptání (zdalipak už se mu donesla nová přezdívka „buldozerant“?), u médií však zabodoval. Je to zmatení jazyků - levice, pravice, liberalismus, konzervatismus. Mezi novináři, tedy alespoň z celostátních „sdělovadel“, je málo přesvědčených socialistů a zhruba stejně málo konzervativců. Vlivem nízkého věku, životního stylu a pražského prostředí drtivě vedou liberálové. A ti v novověkých parlamentech tradičně sedávali nalevo.

Zmatení jazyků je starou nemocí české politiky. Lidovecký poslanec Jiří Karas je pro naprostou většinu žurnalistů napůl směšnou figurkou a napůl nebezpečným inkvizitorem. Žádný div, když má i ve své „konzervativní“ straně zakázáno mluvit o tom, že potrat je vražda. Když jsem začínal psát o politice, nemohl jsem dlouho pochopit, proč na sjezdu pravicové strany slyším celý den křišťálově čisté poučky a večer u piva starosta z téže strany do krve hájí to, že obce nemají privatizovat byty.

Teď zase socialisté tvrdí, že česká Strana zelených je pravicová a liberální. Co je pravicového na ekologické dani? A co liberálního na tom, když vás někdo násilím přesadí z auta do vlaku? Boj se škatulkami a nálepkami je věčný a marný a předvolební politická mapa notně zamlžená. ČSSD zprivatizovala banky a snížila daně, ODS nabízí tlustou peněženku všem. Ale můj osobní odhad: většina „pravicových“ novinářů bude stejně volit „pravicové“ zelené.