Matou lidi neustále, jsou za to placeni. A tak bylo jen otázkou času, kdy se premiér Petr Nečas (ODS) důrazně vysloví pro zavádění "prorůstových prvků" do vládou jinak ostošest ořezávaného hospodářství takzvanými úsporami. Kdy řekne, že "otázka obnovy růstu se musí stát klíčovou součástí naší vládní politiky". Bylo otázkou času, kdy předseda vlády dokonce přímo ocituje Jaroslava Zavadila (ČMKOS) či Bohuslava Sobotku (ČSSD), že "k vyrovnaným rozpočtům se nelze pouze proškrtat". Stalo se! V sobotu na ideové konferenci ODS v Českých Budějovicích…
Pozor však: Nečase nikdo nenačapá, že sociálním demokratům a - jak také říká, kudy chodí - "převodové páce levicové politiky" (odborářům) snad ukradl duševní (soukromé) vlastnictví, které budiž svato. Vždyť on od samého začátku říkal, že po "tupých škrtech" musejí přijít strukturální reformy. A ty jsou přece prorůstové. Teď tedy přišla jejich chvíle. Vláda má novou důvěru, vizi a Karolínu Peake, "Boženu Němcovou" vlastimilné zodpovědnosti.
Je velmi důležité si uvědomit, co vlastně v nečasovském verbálním guláši plave za falešné maso. Varovné je už jen to, že o "prorůstových prvcích" hovoří teď neustále i vrchní "škrtdáma" Evropy Angela Merkelová, která bude mít hlavní slovo na "prorůstovém" červnovém summitu EU. Je proto nutné zavčas konstatovat, že existují dva protikladné typy prorůstových politik.
Především ta politika, o níž mluví hlavně levice - zvláště, je-li lokalizovaná v opozici - která staví na podpoře "poptávkové strany ekonomiky". Na 400 milionech solventních Evropanů. Na z toho plynoucí sociální stabilitě. A na demokracii bez ratingových agentur a politických kreatur. Což všechno úhrnem mělo by nakonec pomoci firmám k rozvoji. To je teorie.
Na straně druhé stojí politika, jejímiž stoupenci jsou například Nečas s Kalouskem anebo Merkelová s Cameronem a vlastně všichni u kormidel moci. Politika, která sráží podpatky před finančními trhy a pomáhá úlevami nejprve a výlučně "nabídkové straně", podnikatelům, korporacím. To je praxe, která trvá už tři dekády.
Reagan stále živý
Ano, tohle dělají už třicet let, lépe řečeno: dělají to tak od dob jejich neoliberalismem poučených předchůdců. Ale nechme stranou Pinocheta (byl to diktátor) nebo Thatcherovou (je to dáma). Postačí letmý pohled na to, jak 40. prezident USA Ronald Reagan (1981-1989) "nakopl" ekonomiku a vyrovnal rozpočet.
Je to povědomé. Nejprve impozantně snížil přímé daně jednotlivcům a firmám (o 25 procent za první dva roky vládnutí), které - zbaveny jha - měly zahájit strmý růst HDP a vytvořit bohatství "prosakující" až k nejchudší žebrotě; Den daňové svobody byl slaven brzy. Den nezávislosti hadr.
Reagan současně odstranil "byrokratickou zátěž podnikání"; jen za prvních 100 dní v Bílém domě zrušila jeho administrativa 180 předpisů cenových, hygienických, bezpečnostních, ekologických atd.
A konečně - v rámci "rozpočtové zodpovědnosti" - propustil 52 tisíc federálních zaměstnanců a zbylým snížil platy. Byly proškrtány "zbytečné výdaje", příplatky na penzijní připojištění, studentské půjčky. Byly zrušeny dva miliony potravinových lístků, jídlo zdarma pro milion školáků, mléko pro 80 procent z nich.
Výsledky? Nesporné! Průmyslová výroba v roce 1982 poklesla o 10 procent. Počet bankrotů se zdvojnásobil a využitá produkční kapacita v některých odvětvích klesla dramaticky (v ocelářství na 30 procent). Nezaměstnanost poskočila nahoru o dva miliony lidí. Státní dluh vzrostl čtyřnásobně a sociální nůžky se dynamicky rozevřely. Právě tehdy začal masivní útěk kapitálu z marasmu reálné ekonomiky na burzu (a došlo ke krachu na Wall Street v roce 1987). Právě tehdy - aby pomohli ekonomice přežít - začali rozdávat chudším Američanům "plastikové dolary" (kreditní karty) a hypotéky za hubičku. A na celém Západě začal život na úvěr, dlouholeté štěstí na dluh.
To je ta jejich "prorůstová politika". Jinou neznají. A tak se teď vrátili na samý začátek, k jejím "rozpočtově zodpovědným" kořenům. A rozhodli se ji - asi pro velký úspěch - zopakovat.
