Premiér v demisi Jiří Rusnok v rozhovoru zveřejněném v úterý (HN 21. ledna) jen tak mimochodem - takřka na odchodu ze Strakovy akademie do ČNB - oznámil, že se prezident Miloš Zeman chystá v září do Číny. "Mým cílem bylo udělat restart česko-čínských vztahů, protože po některých epizodách za expremiéra Jana Fischera a hlavně bývalého ministra zahraničí Karla Schwarzenberga ty vztahy nebyly nejlepší. Byli jsme na jakési černé listině," řekl Rusnok. A tak to nemá být, protože Čína je - dodal - "de facto největší ekonomikou světa".
Už se těším, jak Zemana v září kdekdo zostudí za hradní vztahy s "komunistickou zemí", která se zcela nevymanila z maoistického středověku". A neustále pronásleduje pokrokové tibetské mnichy, internauty, disidenty a členy zakázané sekty Fa-lun-kung. Bude to ještě horší, než zápas s údajným prezidentovým napojením na Putina přes Lukoil. Počteme si ostrá prokletí (i Zemanovy kruté bonmoty na svoji obranu).
Ostatně Rusnok už nyní schytal nejméně jeden úder za bytostně nemravnou "ekonomickou diplomacii". Tu už přece propagoval Václav Klaus, typové dvojče Miloše Zemana. Asi si všichni pamatujeme, že kromě "ekologismu" či "homosexualismu" (a také lidskoprávní ideologie čili "humanrightismu" či "ngoismu", tedy působení NGO, nevládních organizací) kritizoval Klaus také - nikoli pouze v ekonomickém kontextu - český a veškerý západní "dalajlamismus". Bude to horké žurnalistické září nad - řekl by zase císař Vilém II. - "žlutým nebezpečím".
Siamská dvojčata
Ti rozumnější psavci zcela nezatratí, co zdůraznil Jiří Rusnok: že totiž Čína je velký ring pro západní investice a že právě v této oblasti - tak to řekl - "předhánějí se tam Němci, Britové, Poláci".
Kdyby jenom to! Celému Západu montuje Čína informační technologie z dodaných (západních) nápadů a komponent (a pak vlastně ve svých statistikách, papouškovaných západním tiskem, tvrdí čirou lež, pouhou formální účetnickou "pravdu", že je "největším vývozcem IT na světě"). Každý školák ví, že Čína je rozhodně největší pákou západního - hlavně amerického - konzumu a že si takto už nasyslila 3300 miliard (3,3 bilionu) dolarů. Nedá se svítit, Západ a Východ jsou siamská dvojčata.
Měli bychom tedy proklínat západní demokracie a ne čínskou despocii? Nebo raději obojí? Měli bychom snad obojí chválit? Měli bychom podnikatelům, firmám, korporacím, investorům stanovit jako cíl veřejné blaho všech možných "lidů" a zakázat jim tu přízemní maximalizaci zisku? A co potom uděláme se základní tezí Adama Smithe, s jeho "neviditelnou rukou trhu", která veřejné blaho ustavuje jen soukromým a - v tom nejlepším smyslu - "egoistickým" úsilím? Hustone, máme problém!
Ve stínu mrakodrapů
Je to však ještě komplikovanější. Premiér Rusnok zmínil Čínu zrovna den poté, co ve čtvrtletní optimistické zprávě MMF o světovém růstu HDP vystupovala "říše středu" v roli - studené sprchy! Roste méně, než všichni očekávali, a zadlužuje se rychleji, než je únosné. "Rudí princové" kradou jako straky, plníce si ústa hlaholem boje proti korupci. A posílají šupem miliardové částky do daňových rájů, své děti na Harvard a mnozí i sami sebe prostě jen pryč z Číny. Vlastní stát je pálí jako rozžhavený rošt. Jestliže totiž pod pralesem vznosných mrakodrapů v Šanghaji je už životní úroveň - nazíráno skrze paritu kupní síly - skoro tak "dobrá" jako v Portugalsku, leckde ve vnitrozemí se lidem žije jako v africkém Kamerunu.
Právě tyhle poměry divokého kapitalismu v "dílně světa" - a žádný "komunismus" - se dnes hlavně podílejí na míře nesvobody v Číně. Právě tohle je ten hlavní - globálním "dalajlamismem" i "klausismem-zemanismem" apartně přehlížený - problém.
