Vím, je to David Rath, jehož - slyším ze všech stran - nikdo nemá rád a nikdo si s ním nechce hrát. Nikdo u něho (nemyslím vyšetřovací vazbu) nezazvoní, jestli by nešel ven. Ale když se už nakrásně strhne trestní řízení s takzvanou kontroverzní celebritou, měli bychom si zopakovat: Na obviněného i obžalovaného se až do rozsudku má pohlížet jako na nevinného. Divné, že?
Další zásadou právního státu je, že se máme spolehnout na profesionalitu, věcnost a nezávislost vyšetřovatelů a justice. Žádná z těchto zásad se však v praxi veřejného prostoru nedodržuje.
Jak by to vlastně bylo možné napsat? Že s nevinným obviněným policisté pendlovali mezi různými destinacemi? A že k tomu potřebovali bankovní čtečku na peníze, protože zábavnější počítačové hry jsou ve službě zakázány?
A jak vlastně odhlédnout od politických souvislostí? Vždyť podezřelý byl krajský hejtman a významný opoziční politik, jehož mravokárná rétorika zaplavovala sněmovnu. A krajské volby, které až dosud vládní koalice předem vzdávala, budou už letos po prázdninách.
Když tedy v médiích vystupuje David Rath jako největší zločinec od roku 1989 se sedmi miliony v krabici, je snad legitimní alespoň otázka, zda se represivní aparát opravdu pohybuje v politickém vzduchoprázdnu. I někteří právníci se takříkajíc mimo mikrofon a kameru ptají - jen se, prosím, ptají - například takto: Jestliže všichni tušíme, že devět z deseti krajských politiků krade (v širokém smyslu), proč zrovna do toho spadl Rath? Byla to náhoda, nebo politická priorita? A od čeho se tím odvádí pozornost? Ta otázka je řečnická, protože přece každý ví, co má z paměťových stop zmizet.
Ne, každý to neví. Je o tom spor. Kauza Rath totiž vytlačuje teď úplně všechno, a tak se můžeme jen dohadovat, co především. Výsledek kontroly NKÚ na staveništi pražského okruhu za 100 miliard to asi nebude. I když kontroloři zjistili, že proti sedmimilionové Rathově krabici (ano, jinde prý našli násobek této sumy) se na okruhu profrcalo v rozporu se zákonem sedm miliard korun. Sedm procent veškerých nákladů! Ale v této kauze - kromě mediálního ticha po pěšině - existuje už trestní oznámení pro podezření z podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby.
Někteří sociální demokraté hořce litují, že místo nominace Jiřího Dienstbiera za prezidentského kandidáta ČSSD se přetřásá jenom Rathův pád. A kdyby jenom to: Dienstbiera, reálného bojovníka proti kmotrům, přistrkuje mediální pračka k Rathovi co nejtěsněji a div ho nestrká do stejné cely. Pach kmotrovské síry je v podobných "nadsázkách" cítit na sto honů.
Kdyby nebylo Ratha a "jeho" třiceti milionů (to jsou ty prachy mimo krabici), debatovali bychom teď o tom, zda kvůli Nečasově vládě nepřijdeme o skoro 300 miliard z evropských fondů. Národ by probíral středeční titulek na první straně novin, opřený o čísla Českého statistického úřadu: "Škrty potápějí ekonomiku." A dožadoval by se hlav zodpovědných "úředních osob" z nejvyšší exekutivy.
Nevěřím, že kdokoli cokoli na Davida Ratha pracně narafičil. Jen se jim to hodí do krámu. Do toho snědeného krámu, který se stále ještě jmenuje Česká republika.
