Úředně u nás bydlí asi tři a půl tisíce českých občanů, kteří se hlásí k řecké národnosti; Řeků mezi námi žije však zhruba dvojnásobek. Často mne teď napadá, jak asi vnímají zdejší mediální cákance na helénskou republiku, jejíž situaci - mírně řečeno - dobře znají. Po volbách 6. května, v nichž tam propadly "proevropské" škrtpartaje - reformistický PASOK a konzervativní ND - a politické scéně tak fakticky udává tón Koalice radikální levice SYRIZA, musí to být pro ně krušné čtení. V době, kdy hrozí bankrot Řecka a jeho výstup z eurozóny...
Jen co osmatřicetiletý šéf SYRIZA Alexis Tsipras odmítl sestavit další škrtvládu a napsal eurolídrům, že úsporná opatření jsou v Athénách u konce, tímto pondělkem utrhla se v Česku lavina. Je to kampaň. Dočteme se v naší mateřštině, že peníze by Řekové od Evropy brali, ale spořit nechtějí. Vida je, ptáčky! Obyvatelstvo "marnotratné země" si snad myslí, že třeba "střádaví Němci" budou doplácet na to, co si ti "hýřilové odhlasovali" - stojí psáno v článku, který prorokuje Řekům cestu do propasti za zpěvu Internacionály. Názor s hlubinami vskutku propastnými.
Jiný autistický mudrc - šéfredaktor ekonomického týdeníku - se zase ve sloupku svěřil čtenářům se svým poznáním, že kromě prázdninové destinace je Řecko ještě také "praktická ukázka toho, jak by to mohlo i u nás skončit, kdybychom k veřejným penězům přistupovali stejně lehkomyslně jako pijáci ouza". Vzestup řecké radikální levice nezmínil jediným slovem. Zato se přes oslí můstek "populismu" věnoval mnohem slabším řeckým fašistům ze Zlatého úsvitu, aby mohl zaklenout věru oslovský velemost s rychlostní autostrádou k ČSSD a KSČM pod jednou střechou Lidového domu.
A do třetice další apokalyptik - tentokrát zástupce šéfredaktora (nacházíme se mezi elitou) - vymyslel logické cvičení pro začátečníky: "Řecko potřebuje peníze a nechce spořit. Nebude-li spořit, nic nedostane." Ergo, chce to návrat k drachmě, k němuž Řeky posouvá i německý ministr financí Wolfgang Schäuble a přímo dryáčnicky týdeník Der Spiegel titulkem "Akropolis, adieu! Proč Řecko musí opustit euro". Tak se prý ta země otřepe a dosáhne konkurenceschopnosti.
Rudé New York Times
Náš český "vicešéfredaktor" s tím souhlasí, ale dodává, že vývoj by pak také byl "živnou půdou pro extremisty", a tudíž "ve znamení vojenského puče". Má to promyšlené (Češi jsou koumáci): "Armáda je (v Řecku) slabá, jenže vyzbrojená. Její zásah se vyloučit nedá," napsal.
Miluji diktátorské boty demokratických novinářů a jejich přenosné oltáříky s ekonomem Friedmanem, generálem Pinochetem a sociologem Ortegou y Gassetem! Ten poslední pán před osmdesáti lety řekl - a bylo to rovněž v pondělí hezky česky citováno v jiné tiskovině a hned jako první věta stati o Řecku: "Davy nemohou a ani neumějí řídit svou vlastní existenci."
Myslím, že neřízené, ba slepé ovce jsou hlavně naši - a jím podobní - řekobijci. Kdyby si konečně propláchli ulepená čidla, došlo by jim, že skoro žádným Řekům se pomoc neposílá. Neboť původní dluh Řecka dělá jen jedno procento HDP! Celý astronomický "zbytek" dluhu jsou úroky vyplácené bankám, v jejichž službách takzvaná Trojka (EU, BCE, MMF) v zemi řádí.
Čechům stále "nedocvaklo", že resuscitace drachmy, která bude muset být devalvována o 50 až 70 procent, nezaplatí jen Řekové ještě větší bídou a ještě ostřejším "populismem". Podle odhadu časopisu Bussines Week tím přijdou evropští věřitelé - především banky - o takových 276 miliard eur. Vlastně nepřijdou. Ztráty uhradí "střádaví Němci". Anebo Češi, ba i jejich prohlédaví novináři.
Dobře jim tak! Ucpali si uši cupaninou, když koncem minulého týdne OECD vyzvala Brusel, aby laskavě vyřadil veřejné investice z kalkulací rozpočtového deficitu, zavedl společné evropské dluhopisy a konečně podpořil ekonomický růst. Neslyšeli to. A když Paul Krugman označil za "základní fakt Evropy", že v Řecku a nikde jinde "strategie vnitřní devalvace pomocí škrtů nefunguje", nazvali ho "lehce kontroverzním". Vždy se totiž - odhalili - "přikláněl lehce nalevo".
Zatím jsme tedy - při posuzování Řecka v Česku - usvědčili jednoho laureáta Nobelovy ceny za ekonomii a sloupkaře New York Times jako bolševika. Tomu říkám dobrý začátek. Nebo konec?
