Mám takové stereotypní štěstí - pokaždé když jedu kolem různorodých zásadních opravovaných komunikací v Česku, mají dělníci zrovna pauzu.
Práce na dálnici D1. Mnohá zúžení způsobují nárazové kilometrové fronty. Když jsem tudy jel v sobotu, byla kolona na začátku dálnice směrem na Brno. V pondělí zase opačným směrem. Vše kvůli pracím na vozovce.
Ještě jednou - PRACÍM NA VOZOVCE.
Jak tak stojíte v zácpě (sobota, pondělí...), máte tendence pozorovat okolí. Vždycky mě například fascinuje skutečnost, že kolem D1 nejsou ploty proti zvířatům. Ploty nahrazují značky s obrysem zvířete, volně přeložitelné jako "Pozor, je možné, že vám z lesa do silnice při rychlosti 140 km/h vběhne srna a tahle značka vás zachrání".
Teď lze kromě těchto svérázností českého dálničního tankodromu sledovat i zmiňované PRÁCE NA VOZOVCE. Pohled z okénka nabízí leporelo české zarputilosti. Jeden náklaďák a v něm nikdo. Vedle leží lopata. Kousek od lopaty leží dělník. Kousek od dělníka leží lahváč. Kousek od lahváče leží další dělník. A vedle něj lopata... Na dalších místech neleží ani dělníci, ani lopaty, neleží tam nikdo, je to prostě jen zavřené. Ani noha.
Totéž se kontinuálně opakuje prakticky na všech opravovaných úsecích dálnice D1. Z mého malého průzkumu vyplývá, že největší rekonstrukci "déjedničky" v dějinách dělá celkově osm lidí a dva bagry.
Existují jiné možnosti - třeba že zrovna další tři stovky lidí dělají podzemní práce, nebo kmitají tak rychle, že nejsou vidět (šmouhy), možná právě prozkoumávají terén z okolních stromů nebo zrovna všichni hromadně močí. Mám prostě jen smůlu, že v těch několika sekundách, kdy projíždím kolem, akorát chytnu miniobdobí, kdy chlapi poctivě nedřou.
To samé zažívám na dálnici směrem na Olomouc, kterou rovněž zpomaluje zúžení a rekonstrukce bez rekonstrukce, respektive krátká pauza, kterou registruji zrovna já.
Jednou jsem jel kamsi do Německa a na dálnici, tuším u Mnichova, strhávali most. Když jsem jel druhý den zpátky, po pracích nebylo ani památky. Vše proběhlo během několika hodin. Dělníci dřeli na dvě směny, přes noc (D1 slaví, když se jede přes den), nekompromisně. Možná jsem měl jen štěstí...
Připomeňme, že celý proces oprav na D1 bude stát 14 miliard korun, hotovo by mělo být za sedm let. Tipuji reálně tak za pětadvacet až sto. To ať mi do cesty radši vběhne ta srna.
