Spěchám ujistit, že titul glosy se netýká věznění Davida Ratha, přestože on sám se srovnal s Julií Tymošenkovou a o demokracii na Ukrajině panují vážné pochybnosti. Jde spíše o to, zda ukrajinský a jakýkoli jiný - naoko pluralitní - demokratický systém v pouhých kulisách právního státu mohou posuzovat ti, kteří sami zpochybňují základní pilíře demokratických pořádků. Třeba "jen" tak, že nabádají k jejich účelovému - byť třeba dočasnému - stržení.
Evropská dluhová krize a její řecké - a vůbec jihoevropské - hlubiny se staly poslední dobou výrazným impulsem pro nenápadné, řekl bych mentální pohřbívání demokracie. Smuteční průvod jde od západu, z normativní kolébky hodnot, k nimž vzhlížíme.
Loni přinesl britský Telegraph zprávu o vtipu, který se vypráví v britské vládě: "Pokud by se v Řecku při převratu dostala k moci vojenská junta, nebyla by to vůbec špatná věc, protože v Evropské unii nejsou junty povolené." Časopis Forbes - žádný bulvár, nýbrž seriozní revue pro podnikatele - to komentoval zcela neúsměvně: "Co je na tom vtipu nejsmutnější, nebo trpké, chcete-li, je to, že pokud bychom opominuli ten malý problém ohledně vojenské diktatury, bylo by to dobré řešení řeckých starostí."
To si zaslouží tesat do kamene na věčnou paměť: vojenská diktatura - malý problém, dobré řešení.
Léčba Pinochetem
Německý Frankfurter Allgemeine Zeitung to shrnul tak, že těmito řečmi jsou v podstatě vymítány všechny morální zvyklosti poválečné doby, tedy obyčeje vzešlé z porážky fašismu. A že se tak děje "ve jménu údajně vyšších finančních a ekonomických principů". FAZ upozornil, že jde o procesy probíhající spontánně a postupně celá desetiletí a vytvářející novou ideologii. "Totéž se vždy odehrávalo v inkubačních fázích velkých krizí, které daly život diktaturám 20. století," končil list.
Půda je dobře pohnojena pro bujení myšlenek v národě Komenského. Spisovatel a nakladatel Martin Vopěnka v Mladé frontě Dnes nedávno nad tím nešťastným Řeckem, které ve volbách 17. června zřejmě převezme do správy radikální levice SYRIZA, přišel na tohle: "Pro národní ekonomiku a budoucnost země se bohužel jeví jako výhodnější ta cesta, kterou kdysi zvolil generál Pinochet. Velmi nepopulární cesta, při které se armáda chopí absolutní vlády v zemi a mnoho lidí na to těžce doplatí, někteří dokonce i životem." A proč? Inu proto, usoudil Vopěnka, že "lid pozbyl schopnosti racionálně rozhodnout o své budoucnosti". Zavřu-li oči, přímo vidím, jak se nad šedinami umělce - a nad hroby nesoudným lidem zvolených levičáků - rojí běláskové.
Máme tu tedy všechno pohromadě: malý problém diktatury, ale dobré řešení, nepopulární cesta (jako jsou nepopulární reformy), ale pořád lepší než svobodně, leč neracionálně zvolená budoucnost. Je zajímavé, že nikdo shora ten lid neobviňuje z blbství, když v posledních volbách volil VeVerky s Bártou a TOPku s Kalouskem, Drábkem a Hegerem. Pinochet zasahuje selektivně.
Plevel lidských práv
Ve společenství alternativců, kteří jsou - na rozdíl Václava Klause - rádi, že česká ústava je "zaplevelena lidskými právy" (řekl dnešní pan prezident před dvaceti lety), vyvolalo Vopěnkovo expozé nápad, že by bylo dobré na toho chlapa podat trestní oznámení, ošlehat ho větráky vyšetřoven, ba soudních síní, a vyslat tak signál celé společnosti, že tady zuří zásadní bitva.
Proti tomu se ovšem rýsuje nejméně jedna zásadní námitka. Proč už dřív nepodali trestní oznámení na šéfredaktora týdeníku Euro Pavla Párala, jenž veřejně zpochybnil všeobecné volební právo, zaváděné v Evropě už před stoletím?
Proč policie nečíhá na velvyslance ČR pro energetickou bezpečnost Václava Bartušku, který tento měsíc držel přednášku na Vysoké škole ekonomické v Praze? Vždyť tento studentský vůdce z listopadu 1989 vysvětloval dnešním, o celou generaci mladším studentům, že demokratické principy, vlastní Evropě a USA, byly nahrazeny jiným konkurenceschopným modelem. Navrhl nazývat jej ruským nebo čínským a popsal ho věru přitažlivě: "Tento systém kombinuje výraznou ekonomickou svobodu a omezená politická práva se silnou rolí státu a obrovskou schopností plánovat." Bartuška dodal: "A upřímně řečeno, pro většinu světa je mnohem zajímavější než ten náš evropský."
Tohle neporazíme ani na webech řečmi, ani na soudech paragrafy. Tohle je třeba porazit politicky. Úspěšná politika se měří silou a ostrým zrakem. Jako bychom však měli atrofované svalstvo. A rozvinutá šeroslepost nám bránila, abychom - v tomto západním soumraku - rozpoznali, kdo je kdo.
