Povel "Táhni a srůstej!" znají zasvěcenci z cimrmanovského Dobytí severního pólu. Premiér Petr Nečas však dnes veřejnost seznámil s opačným postupem. Nechal nejprve srůst protiklad mezi těmi, kteří se chtějí proškrtat k prosperitě, a těmi, kdož se dožadují růstových stimulů. "Osobně nevidím mezi podporou ekonomického růstu a konkurenceschopnosti a odpovědnou rozpočtovou politikou žádný rozpor," řekl listu E15. Srůst těchto postojů potáhne ekonomiku...
Nečas je jinak rozšafný člověk. Za propadem HDP a poptávky v Česku vidí "psychologické faktory". Domácnosti a firmy holt tonou v "obavách z nejisté budoucnosti". A právě kvůli těmto "psychologickým vlivům" nastal dle premiéra čas, kdy "máme přijít s prorůstovou agendou". Ta má ovšem za cíl podpořit jen export a na tuzemskou poptávku se zase vykašle.
Otázek z toho plyne celá řada. Kam budeme nakonec exportovat, když se všichni kolem vyškrtávají z podoby a na domácí poptávku rovněž nehledí (a nepřátel se nelekají)? A co bude s růstem HDP, jestliže tuzemská koupěschopnost tvoří dvě třetiny jeho účetního objemu?
Jak to, že jsou v Národní ekonomické radě vlády (NERV) jen ekonomové, a nikoli psychologové (anebo - na počest zkratky této bohulibé instituce - neurologové), jestliže celá krize stojí a padá s psychikou firemních manažerů i řadových občanů? Proč se sepisují statistiky a malují grafy, když má premiér v záloze podmíněný reflex, v němž namísto Pavlovova zvonku a slintajících psů zazní jeho prorůstové řeči, nadržená veřejnost se nahrne do obchodů a odvázané firmy zaplaví zemi krupobitím investic?
Všichni vespolek
Moc bych se tomu zase nesmál. Neboť v jedné věci kráčí Petr Nečas takříkajíc v linii nejmocnějších lídrů tohoto světa. Totiž v onom srůstání protikladů, z něhož má vyplynout růstový tah na branku.
Podávají nám to sice tak, že na víkendovém summitu G8 v Camp Davidu se Barack Obama a François Hollande pustili do Angely Merkelové, aby místo úsporných opatření laskavě přešla k podpoře hospodářského růstu. A ona prý na to, že nutné je obojí - fiskální řemen i ekonomický růst.
V duchu si jistě myslela ryze nečasovsky: Nutno zavést fiskální disciplínu, aby ekonomika rostla.
Je vzbuzován dojem, že teď už jen zbývá, aby se Obama a Hollande s Merkelovou pořádně střetli, vytmavili jí to od hlavy k patám a donutili ji k ústupu. Jenže k tomu přece došlo již předtím v Berlíně. Ale ten, kdo ustoupil, se jmenuje François Hollande. A Barack Obama, obklíčený republikány a čím dál víc pohlcovaný blížícím se bojem o Bílý dům, mu už asi sotva pomůže.
Co se v Berlíně stalo? Uklohnili tam kompromis. Franta z Elysejského paláce řekl, že "je pro seriózní rozpočet, a tedy pro růst". A Bundeskanzlerin Anděla vstřícně opáčila, že pokud tedy bude rozpočtová kázeň, pak není nepřátelská vůči "určitým stimulům".
Hollande nekomentoval, když začala kázat o "strukturálních reformách" a "flexibilitě pracovního trhu". Jediným slovem nepřipomněl svůj předvolební slib - proměnit Evropskou centrální banku v úvěrový nástroj k podpoře zaměstnanosti a veřejných služeb. Proč by se tedy Merkelová nepochlubila, jak krásně srostla v minulé vládě její CDU/CSU s SPD, její konzervativci se sociálními demokraty? Vždyť skvěle společně zapracovali na neoliberálních reformách ku prospěchu německé konkurenceschopnosti.
Chyběl tam už jenom Petr Nečas křenící zuby jako houpací kůň. Nebýt kůlem v plotě, je rozkoš.
Srůstají ve víře, že kosmetické injekce nám spraví psychiku, škrty ozdraví erární pokladny a obojím že vbrzku všechny své ekonomiky vytáhnou (tak do dvou let, míní Wolfgang Schäuble). Něco mi ale říká, že nakonec spíš potáhnou. Všichni.
