Očima Marka Přibila
Státní maturity: jak zneužít děti pro kšeft

Půlka Lipna kávy se propila, papíry z čtvrtiny Šumavy zápisy zaplevelily, nekonečné roky se proporadovaly, až celá jedna generace úředníků zešedivěla. A výsledek? Státní maturity za miliardu a půl, které dnes ostře zkritizoval Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ).

Konstatuje například, že se nepodařilo, aby jednotná zkouška dospělosti, již letos čeká druhý ročník, byla klíčovou podmínkou pro přijetí na vysokou školu, což byl, vzpomeňme, hlavní argument politiků pro to, aby byla vůbec zavedena. A také, že ministerské Centrum pro přípravu maturit Cermat nepostupovalo nejhospodárněji. Při uzavření smlouvy na dodávku systému pro zpracování maturit totiž organizace neznala konečnou cenu zakázky a neznala ji ani do ukončení kontroly. To jsou nám ale novinky.

Spíš by mě zajímalo, proč školství dosud nevysvětlilo, proč je česká státní maturita dvacetkrát dražší než slovenská. Jak upozornila už loni vzdělávací společnost EDUin, slovenská maturita byla spuštěna v roce 2005 a její roční náklady se pohybují okolo 413 tisíc euro (10 milionů korun). Náklady na jeden ročník české maturity byly vyčísleny na 240 milionů korun; Dobeš slíbil jejich snížení na 210 milionů. NKÚ teď ale upozornil, že "skutečné náklady státní maturity v roce 2011 budou cca 300 milionů Kč".

Přitom slovenská maturita se české podobá ve většině parametrů. Na Slovensku maturuje každoročně něco přes 60 tisíc studentů na zhruba 750 školách. V Čechách je to zhruba 85 tisíc studentů na 1289 školách. Dodejme ještě, že z hlediska nákladů je zajímavý i detail, že na Slovensku v roce 2005 stál stroj na tištění testů jeden milion slovenských korun. V Česku jsme jen za stroje do tiskárny utratili 240 milionů a spolu s rekonstrukcí prostor stála tiskárna a distribuční centrum testů 300 milionů korun.

Tomuto předcházely a pak následovaly další a další milionové zakázky, často spolufinancované z unijních peněz, až vznikl obrovsky nákladný robotický kolos, který ničím nemotivuje ani žáky, ani pedagogy (jak si stěžují) k samostatné a tvůrčí práci.

Sdělnou zkratkou: Pomineme-li předchozí období 14 let, kdy se maturity připravovaly, například nedávný tendr za 300 milionů korun na logistické zabezpečení zkoušek, vyhrála společnost Logica Czech Republic. Kolem 58 milionů spolkne distribuce maturitních otázek do škol. Sama generálka vyšla na 120 milionů. Připomeňme, že pak se otázky rozdají, naskenují, odešlou, vyhodnotí, k tomu všemu fungují dohledová centra, datové banky, v televizi běží reklama, jsou pořádány maturitní veletrhy, nákladná školení a tak dále. Čili další a další výběrová řízení.

K tomu se realizují mnohamilionové investice do rekonstrukcí budov Cermatu (které se pak třeba prodají). Nutno připomenout, že Cermat řídí Pavel Zelený, byrokrat a byznysmen v jedné osobě. Již potřetí. Byl-li by šéf pobočky v soukromém sektoru odejit třeba jen jednou, protože ústředí nemělo dohled nad finančními toky, asi by se neuchytil. V Cermatu je tomu naopak podle toho, jací ministři, pardon poradci, resort zrovna řídí.

Černou tečkou na závěr je hrozba, že maturity nebudou nejspíš proplaceny z EU. Audit kontrolorů z Bruselu, který má on-line deník TYDEN.CZ k dispozici, zjistil především chyby v zadávání veřejných zakázek. Auditovaná částka bylo 49 057 905 korun. Nežádoucí výdaje činily 10 704 125 korun. Takže nakonec tohle vše opět zaplatí čeští daňoví poplatníci.

A co dál? Ministr školství Josef Dobeš (VV) přiznal, že smlouvy s firmami končí v roce 2014 a že už nyní promýšlí novou koncepci - datový přenos testů do škol. "V roce 2014 musejí být elektronické maturity. V tomto směru jsem informoval i dodavatele, že po roce 2014 už rozvoz papírových testů nebude," řekl. To ale vyjde nejméně na další miliardičku. Na riziko dalších nákladů upozorňuje právě i NKÚ.

Učitelé a odborníci se ale obávají, co to přinese. Tvrdí, že hlavním smyslem maturit byl a je právě objem veřejných zakázek zadávaných v této souvislosti; to je prý důvod, proč jsou maturity udržovány při životě. Vždyť je lze přece zdůvodnit vždycky slovy, že zvýší kvalitu vzdělávání, leč náklady, ať už nákup softwaru či podobně, neumí veřejnost zhodnotit vůbec.