Pátečník Jaromíra Slomka
Vánoce Heinricha Himmlera

Byla by to nudná četba, kdybychom netušili, kdo je autorem oněch dopisů, a vlastně to nudná četba je, přestože víme, že pisatelem souborně poprvé (!) publikovaného listáře je nacistický arcizločinec. Kniha se jmenuje Heinrich Himmler: Soukromá korespondence masového vraha (1927-1945). Překlad Jana Hlavičky z německého originálu (2014) vydala firma Stanislav Juhaňák - TRITON (341 str.).

O nacismu a nacistech už jsme toho viděli, slyšeli a četli tolik, že další informace "nepotřebujeme". A přece budou na toto téma vycházet nové odborné, ale i beletristické práce, natočí se další filmy a ze starých filmových pásů se sestříhají působivé dokumenty, naše znalosti o třetí říši se budou rozšiřovat, propracované studie přinesou detailnější informace o politických, vojenských, ekonomických, kulturních a třeba i sportovních aspektech v praxi uplatněné totalitní ideologie, která spolu s aplikovanou teorií komunistickou napáchala ve dvacátém století tak strašlivé škody, že ani milosrdný čas je ještě dlouho - přinejmenším v tomto věku - nezahladí.

Poznáme z osobních Himmlerových dopisů nacismus? Málo. Takto mohl psát své "mamce", jak ji "taťka" Himmler často písemně oslovoval ("Moje dobrá mamko", ale také "Ze srdce milovaná, dobrá ženuško", ba i "Můj milý, milovaný rošťáčku", ona jemu třeba "Můj milý drahý", "Můj milovaný miláčku" apod.), skoro jakýkoli řemeslník, sedlák nebo úředník bez fantazie, přízemní člověk neschopný hlubších poloh, stylisticky impotentní knecht nedotčený uměním či filozofií, nepoznamenaný žádným vědeckým oborem (byť Himmler vystudoval vysokou školu).

V roce 1941 si tehdy dvanáctiletá dcera Gudrun (Himmler právě čekal první dítě se svou sekretářkou, v roce 1944 přišlo na svět druhé, i to je banální) poznamenala do deníku: "V 5 hodin jsme slavili Vánoce. [...] zdalipak bude příští Vánoce ještě válka? Bože zachovej nám taťku." Bůh zatím "taťku" zachoval, a tak si děvče v lednu 1943 napsalo: "Ván. byly skvělé, dostala jsem tolik věcí, 14 knih, nádobíčko, věci do domečku pro panenky, kožešinovou soupravu a 1000 jiných věcí." Ještě předtím přišel od "taťky" dopis: "Práce je strašně moc, ale to nevadí; rok to bude velmi těžký a bude po nás požadovat víc než většina předchozích. Přikládám dodatečný vánoční balíček kávy od Vůdce (...), marcipán, mouku a cukr (...) kamzičí parůžky z lovu ve Štýrsku, zatím nejlépe do police v knihovně."

Ještě pro dvoje Vánoce (1943, 1944) Bůh "taťku" zachoval. 21. 1. 1944: "Ten balík je dodatečný vánoční balík pro Tebe a Püppi. Ať Vám udělá hodně radosti. Ten kožich (plášť) (plášť, to je přehnané, vypadá jako nějaký kaftan) ať tě hezky hřeje, drahý můj rošťáčku; ty karty na bridž patří do tvé skříňky. Umělecká obrázková kniha se zvířaty je pro naši milovanou dcerunku. Víc dnes napsat nemůžu, protože kurýr brzy odjede." V roce 1944 už to však jaksi není ono, pracovních povinností přibylo: "Moje dobrá, milovaná mamko! Poprvé jsme neslavili Vánoce společně (...) - doufám, že Vám dárky ode mne udělají radost; měl jsem tak straně málo času a příležitosti, abych sehnal něco opravdu milého. Ale možná se ti budou líbit stříbrné podnosy a šála a ty hedvábné látky (...) a modrá kabelka a trochu prádla a punčoch (...). Naše drahá dcerunka dostane zlatý náramek a sportovní šatečky. Ještě k tomu goralský kožich a pouzdro s kružítkem a modrou vlněnou látku."

V lednu dodatek, sdělení, co předá kurýr: "Vůdcův balíček kávy (...), perník, sušenky z Norimberka a játrovou paštiku." Atd.

Pro Vánoce roku 1945 už Bůh "taťku", jak víme, nezachoval, Himmler v prvních dnech evropského míru spáchal sebevraždu. Norimberský proces by ho neminul. Vdova, o sedm let starší než on, zemřela roku 1967. Gudrun, pro "taťku" Püppi, žije v Mnichově, je jí 86 let.

"Jakkoli tyto dopisy mohou dnes znít občas směšně, musí v nás jejich zdánlivě maloměšťácká normálnost v zásadě vzbuzovat strach," říkají editoři, politoložka Katrin Himmlerová, "taťkova" praneteř, a historik Michael Wildt. Ano, děs - s vědomím souvislostí. Jinak je to celé snad ještě plytčí než Jakešovy paměti.

P. S.
"Do našeho domova, našeho hradu, nic špinavého nepustíme." Heinrich Himmler 15. února 1928. "Bývalý prezident Václav Klaus usiluje o vytvoření široké platformy k migrační krizi, která by sdružovala politické i další subjekty od ODS po komunisty s tím, že platformu by zastřešoval on. Měla by vládě pomoci, aby získala mandát od občanů odmítnout přijímání uprchlíků." TÝDEN.CZ 15. 12. 2015.